Jaroslava Haška proslavily Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, které patří k nejslavnějším a nejpřekládanějším českým knihám. Novinář a publicista si své čtenáře získal především humorem, ačkoliv námět čerpal ve svém pobytu na frontě v době první světové války.
Samotný Haškův život by rozhodně vydal na hodně dobrodružný román a bohémský styl života i přemíra alkoholu jeho zdraví zrovna nešetřily.
Otec se upil k smrti
Jaroslav Hašek (1883–1923) se narodil v rodině chudého učitele a pozdějšího bankovního úředníka. Byl nejstarší ze dvou bratrů a jedné chovanky. Jejich otec však onemocněl rakovinou, kvůli bolestem se stal závislým na alkoholu a zemřel, když bylo Haškovi třináct let. Rodina se tak neustále stěhovala a všichni třeli bídu s nouzí.
To velmi ovlivnilo Haškovo sociální cítění a sklony k socialistickému uspořádání společnosti. V dětství Hašek také velmi žárlil na svého mladšího bratra Bohuslava, ale v dospělosti si skvěle rozuměli a chodili spolu pěšky na různé výlety, o nichž později psal do Národních listů. Když byly Haškovi čtyři roky, byla mu zjištěna srdeční vada a zakrnělá štítná žláza, takže to samozřejmě ovlivňovalo jeho vývoj a celkové zdraví.
Přečtěte si také:
Beethoven v soukromí nebyl šťastný. Ohluchl a měl nemocná játra. Co mu je zničilo?
Už jako dospívající chlapec se zajímal o politiku, však také pro účast na politické demonstraci byl vyloučen z gymnázia. Nakonec vystudoval obchodní akademii a stejně i jako později jeho otec se stal bankovním úředníkem. Jako temperamentní a buřičský mladík byl krátce ve vězení za anarchistickou činnost. V té době se setkal s Josefem Ladou, s nímž později, na počátku první světové války, žil a který pak ilustroval jeho Osudy dobrého vojáka Švejka. Hašek se v roce 1907 také zamiloval do Jarmily Mayerové. Její rodiče jejich vztahu však zrovna nepřáli.
U bankovního úředničení nezůstal a živil se raději jako novinář, geny se ale bohužel nezapřely a Hašek začal stejně jako jeho otec pít. Oženil se s Jarmilou Mayerovou, začal si budovat kariéru jako pisálek do tehdejších plátků, například Českého slova, Čechoslovanu, Pochodně, Humoristických listů, nebo redigoval satiristický časopis Svět zvířat. Tam ale dlouho nevydržel, protože ho vyhodili za to, že publikoval články o imaginárních zvířatech, která si vymyslel. A protože se nehodlal vzdát ani politiky, založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona, zároveň společně s dalšími umělci vystupoval v kabaretu.
Pijete během pracovního dne alkohol?
Žádný homosexuál, bigamista
Haškovo manželství nebylo zrovna šťastné. Krátce po svatbě zjistil, že to není nic pro něj, mohlo k tomu přispět i jeho trauma z dětství, kdy jej jeden vysloužilý námořník nechával sledovat, jak sám souloží se ženami. O Haškově pozdějším vztahu k ženám se velmi spekulovalo a některé teorie vedly také k názorům, že byl homosexuál, ale jiné teorie homosexualitu Haška jednoznačně vyvracejí.
Každopádně je známo, že se krátce po svatbě pokusil o sebevraždu, anebo předstíral vlastní smrt, a na čas pak skončil v psychiatrické léčebně. V roce 1912 se mu ale narodil syn Richard, takže to vyvrací domněnku, že by Hašek nebyl schopný žádného sexuálního života se ženami, navíc se i později z korespondence doznává k různým sexuálním vztahům s náhodnými ženami na svých cestách.
V době první světové války následoval jeho pobyt na frontě, narukovat se rozhodl dobrovolně a nikomu o tom ani neřekl, proto byl nejprve považován za nezvěstného. V roce 1916 vstoupil do československých legií a v roce 1918 do Rudé armády. Stal se ředitelem armádní tiskárny v Ufě a náčelníkem oddělení pro práci s cizinci. Právě jeho pobyt v armádě i zajateckých táborech a narůstající závislost na alkoholu podlomily jeho zdraví. Od roku 1920, který byl v jeho životě jakýmsi dalším přelomem, se v Rusku podruhé oženil s Alexandrou Lvovou řečenou Šura. V té době byl vážně zraněn a onemocněl tyfem, jehož vedlejším projevem je zánět srdečního svalu. Šura o něj obětavě pečovala a Hašek si ji vzal, přičemž v té době jaksi neřešil, že už doma jednu ženu má.
(Ne)dopsal Švejka a zemřel
Do Prahy se vrátil v témže roce, nejprve byl v karanténě a souzen pro nepořádky týkající se jeho nového manželství. Sověty byl pověřen šířit u nás komunismus, ale dlouho mu to nevydrželo a velice brzy se vrátil ke svému bohémskému způsobu života.
Pokračoval tak ve svém psaní a působil v kabaretu Červená sedma. Rok před svou smrtí se Hašek přestěhoval s manželkou do Lipnice nad Sázavou, kde koupil zchátralý dům pod lipnickým hradem. Tam obýval pouze jednu místnost, v níž už se značně podlomeným zdravím odpočíval a diktoval svému asistentovi Klimentu Štěpánkovi svoje dílo, zejména humoresky a poslední kapitoly vojáka Švejka. Byl také značně obézní a zdraví mu už nedovolovalo psát.
Jaroslav Hašek zemřel ve věku nedožitých čtyřiceti let na ochrnutí srdce. K jeho žalostnému stavu přispěla obezita, závislost na alkoholu, vrozené onemocnění i prodělané útrapy, úrazy a infekce z období války.
Nikdo mu však nechtěl ani zaplatit pohřeb a farář jej jako bezvěrce hodlal nechat pohřbít v samotném koutě hřbitova na místě, kam pohřbívali sebevrahy. Nakonec se nějak dohodli, ale Haškův hrob u zdi hřbitova teprve po letech za přispění dědiců zvelebili deskami z posázavské žuly na popud spisovatele Eduarda Basse. V roce 2005 byl pak Haškovi odhalen na Žižkově jezdecký pomník od Karla Nepraše a Karolíny Neprašové.
Zdroje: idnes.cz; medium.seznam.cz; mzv.gov.cz, wikipedie.org;
