Ve stejný den, kdy Hnutí duha prezentovalo na dopolední osvětové akci český překlad anglické publikace Meat Atlas (Atlas masa), mohli televizní diváci shlédnout ve večerním vysílání jednoho z protagonistů akce. Soukromý zemědělec Josef Sklenář ukázal, jak se v praxi snaží při svém podnikání uskutečňovat návrat k tradicím a procesům, které jsou dnes téměř vygumovány zemědělskou i potravinářskou průmyslovou velkovýrobou.
Zdali to byl záměr nebo náhoda, nevím – faktem ale je, že dopolední teorie s večerní praxí vytvořila určitý logický celek, který měl alespoň u některých spotřebitelů šanci zabodovat ve prospěch identifikovatelné, životní prostředí příliš nezatěžující a podle všeho kvalitní potravinářské produkce tuzemského původu, kterou si mohou koupit v našich maloobchodech. Což je cesta, jak myšlenky obsažené v Atlasu masa uvádět do života.
Čest a sláva Sklenářům
V porovnání s neustále pokračujícím procesem globalizace, růstem počtu obyvatel na naší planetě a stoupající poptávkou stále vyššího počtu spotřebitelů po širším spektru potravin, zejména z masných surovin, je to ovšem spíše pěšinka občas se vynořující z celkově neproniknutelné houštiny průmyslových výrobců. Ti na trhu potravin vítězí mocí, objemem, plošnou dostupností a především cenou, což je pro drtivou většinu spotřebitelů rozhodující důvod preferovat produkty průmyslové výroby.
Ke smůle vizionářů typu Josefa Sklenáře, který je pro mne možná nejsrozumitelnějším biofarmářem v Česku, jenž na rozdíl od jiných více pracuje, než mluví, a přesto dosáhl ojedinělých úspěchů. Například ocenění za biouherák, který byl v roce 2004 první biopotravinou roku v kategorii uzenin v ČR. Nebo projektem chovu prasat ve volné přírodě, a to ještě plemene přeštického prasete. To je nejstarším plemenem chovaným v ČR s kořeny v 18. století, přičemž jde ještě k tomu o plemeno s vyšším podílem sádla, ačkoli dnes je trendem chovat plemena pokud možno s co nejnižším obsahem tuku, z lidského pohledu jakýchsi „hubeňourků tísnících se po celý život v přeplněném metru“. Tedy – čest a sláva Sklenářům. Podíl jimi vyráběných a spotřebitelem kupovaných potravin ale nikdy nebude rozhodující. A oproti současnosti ani příliš neporoste.
Velcí výrobci potravin vítězí, především cenou
Nejen český spotřebitel se totiž chová a nadále se bude chovat pragmaticky a vždy bude z téměř nekonečné nabídky druhů potravin vybírat především ty levnější, které čas od času doplní nějakou fajnovostí – a to ještě ne každý.
To je vhodné uvědomit si mimo jiné i kvůli blížícímu se měsíci biopotravin, který je každoročně směrován na září. Bude-li tomu stejně jako v předchozích letech, můžeme dnes a denně očekávat optimistické prognózy o dynamicky se rozvíjející výrobě biopotravin ve světě i v ČR, žonglování s čísly typu stoprocentní a ještě víceprocentní nárůst, deklarovanému rostoucímu zájmu konzumentů a tak dále. Biopotravinářská produkce má však své limity dané výrazně vyšší cenou výsledných produktů, což je dáno zase dalšími faktory, třeba i onou dohledatelností a malovýrobou nebo i strukturou našich maloobchodních sítí.
Problém však nestojí tak, že by dohledatelné byly jen produkty biozemědělců, alespoň tedy na poměrně dobře zmapovaném malém českém trhu. Plnou pravdu naříkají ani čísla o rostoucí výměře ploch obhospodařovaných v režimu bio – zejména ne v souvislosti s potenciálem rostoucí produkce biopotravin či ekologického cítění zemědělců. Řada z nich podniká v režimu bio kvůli vyšším dotacím a potraviny ze surovin ze svých polí nevyrábějí. Možná je to i dobře, hlavním přínosem biohospodaření by totiž neměla být výroba drahých potravin, ale zachování kvality životního prostředí.
Atlas snů
Sklenář celkem rád a často říká, že jeho potraviny jsou „normální“. Má pravdu. Jenže normální není lidská společnost jako celek, neboť lidí je na světě moc a „normálními potravinami“ se nestačí všichni uživit. Společnost také hodně zpohodlněla – většina lidí chce nakoupit vše pod jednou střechou, a právě proto nakupuje v obchodních centrech a super a hypermarketech. A na rozdíl od výzev překladatelů Atlasu masa stále víc.
Podle posledních dat bylo loni hlavním nákupním místem deset největších maloobchodních sítí pro plných 96 procent domácností, což je o čtyři procenta více než v roce předešlém. Což v praxi znamená, že v atlasu preferované principy a jakési ideály jsou v naprostém rozporu s realitou. A ta, navzdory proklamacím, spíše nahrává průmyslovým výrobcům než menším a pro některé sympatičtějším zemědělcům. Jenže o peníze jde až v prvé řadě. A při výběru potravin jakožto produktů každodenní a tedy nutné spotřeby to platí dvojnásob. Bohužel.
Atlas masa (Hnutí Duha, PDF)
