Obvykle se mluví – kdo ví proč – o osmi pavoucích. Někde se tvrdí, že toto množství spolkneme nevědomky ve spánku během celého svého života, jinde dokonce během jednoho roku. Brrr, stačil by jediný za život, řeknete si možná. Obzvlášť, trpíte-li strachem z pavouků.
Informace o tom, že za život sníme spousty pavouků, však podle Tomáše Jeřábka nejsou na místě. Je to prý úplný nesmysl a musela by zde být velká souhra náhod. „Určitě je pravda, že každý člověk za život vdechne či spolkne nějaké bezobratlé živočichy. Jedná se ale spíše o létající hmyz, jako jsou například různé mušky. Možné pak samozřejmě je, že někdo vdechne i pavoučka,“ vysvětluje pro server Vitalia.cz Tomáš Jeřábek, který se celoživotně zabývá chovem bezobratlých živočichů.
Pavouci se většinou chovají plaše a lidem se vyhýbají
„Já osobně chovám sklípkany a ty samozřejmě pro svou velikost nikdo nevdechne,“ popisuje, „ale například menší pavoučci, jako je třeba běžník či skákavka, se nám do úst dostat mohou. Vdechnout bychom mohli například i mláďata křižáků,“ říká oslovený arachnolog s tím, že vždy samozřejmě záleží na tom, kde se pohybujeme. „Pokud se projdeme po louce, tak zrovna moc pavouků nevdechneme. Naopak u lidí, kteří v přírodě pracují – balí například seno, je to pravděpodobné,“ vysvětluje Tomáš Jeřábek s tím, že šanci vdechnout nějaký hmyz mají pak samozřejmě i lidé pracující se zvířaty. Připouští tak, že přiměřeně velkého tvora spolknout lze. „Cyklisté také na kole určitě něco vdechnou,“ doplňuje.
Pavouci se k nám dobrovolně přibližovat nebudou
Faktem ale je, že šance, že by se nám do úst dostal ve spánku pavouk, není téměř žádná. To by musela být opravdu velká náhoda. Pavouci jsou totiž obecně hodně plaší. Od toho, aby nám vlezli do pusy, je tak často odradí třeba už jen dýchání či tlukot našeho srdce.
Pavouci se dobře orientují, protože vnímají různé zvukové vibrace, a rozhodně se tak díky tomu k člověku dobrovolně přibližovat nebudou. Aby tak pavouk nakonec skončil v ústech spícího člověka, musel by dotyčný jednak spát s otevřenou pusou. Dále by se pavouk musel nacházet v posteli a k tomu by se mu muselo chtít „procházet“ po našem ležícím těle. Jak už bylo řečeno, i výdechem z našich úst bychom jej nejspíše odfoukli pryč, takže se opravdu není čeho bát.
Faktem je, že některé druhy pavouků vás třeba při uklízení domácnosti mohou kousnout, ale to jen v případě, že jim berete jejich prostor. Pavouk je pak vystrašený a vystresovaný a brání se. Pokud mu nic neděláte a třeba kolem něj projdete, bojí se a utíká se schovat do kouta.
Vdechnutí čehokoliv do plic je nebezpečné
Tomáš Jeřábek také uvádí, že nebezpečné by bylo, kdybychom „něco“ vdechli do plic. Obecně totiž vdechnutí nějakého předmětu nebo třeba i kousku jídla může být i životu nebezpečné. Dochází pak totiž k zablokování dýchacích cest a je tak zamezeno zásobování našeho těla kyslíkem. V takovém případě je pak nutné předmět z dýchacích cest velmi rychle odstranit a je potřeba obnovit dýchání. Nejlepší je tak dotyčnou věc vykašlat.
Pokud se to nedaří, je nutné zahájit první pomoc. Ta je prováděna zejména silným úderem mezi lopatky, což je takzvaný Gordonův manévr. Pacient při něm musí být v předklonu a hrudí se musí opírat o druhou ruku zdravotníka. Používá se také takzvaný Heimlichův manévr. Při něm musí zachránce stlačit podbřišek dusícího se pacienta. Stojí za ním a obejme ho sevřenými pěstmi kolem břicha a důrazně jej stlačuje pod hrotem hrudní kosti. Tento „manévr“ je vhodné opakovat zhruba pětkrát za sebou. Více o vhodné první pomoci v našem speciálu.
Hmyz v žaludku? Žádný problém
Pokud se nám ale dostane nějaký hmyz do žaludku, nic ne nestane. „To by opravdu muselo být něco malého a velmi jedovatého, aby mě to ještě stačilo kousnout,“ říká oslovený odborník s tím, že i kdyby se nám ale něco „živého“ dostalo do zmiňovaných dýchacích cest, tak to pravděpodobně jednoduše vykašleme. Obecně pak samozřejmě záleží i na tom, kde žijeme. V teplejších krajích je samozřejmě procento možnosti něco vdechnout mnohem vyšší.
Ostatně, lidé spolknou horší věci než pavoučka či mušku. Tématu se podrobně věnujeme v článku Co když spolknu střep, magnet, vlas? Horší než exkrementy jsou baterie.
Galerie: Reálné snímky – co všechno lze najít v ústech dítěte
Odborná spolupráce:
Tomáš Jeřábek
Arachnolog a chovatel bezobratlých živočichů. Věnuje se zejména chovu sklípkanů. V roce 2004 navázal úzkou spolupráci s katedrou biologie University Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Konkrétně s bývalým vedoucím katedry biologie doc. Jaromírem Hajerem, který se studiem pavouků zabývá na vědecké úrovni. Z jeho iniciativy vznikla první výstava Pestrý svět sklípkanů, následovaly další velmi populární výstavy.
