Biopotraviny jsou v hledáčků různých vědeckých týmů po celém světě už řadu let. Zkoumají kvalitu produktů ekologického zemědělství, ale také to, jaký je obsah různých výživných látek, vitamínů a minerálů. Na jedné straně stojí názor, že jsou biopotraviny zdravější a na té druhé, že jsou úplně stejné jako normální potraviny. Jaká je skutečnost?
Jedna z posledních studií, kterou si nechal udělat britský Úřad pro kontrolu potravin (FSA), vypovídá o tom, že neexistuje důkaz o tom, že by biopotraviny byly zdravější. Jak normální, tak bio potraviny obsahovaly stejné množství vápníku, železa a vitamínu C. Lišily se v podílu dusíku a fosforu, což je způsobeno použitím různých hnojiv. Podle této zprávy rozdíly nemají žádný vliv na zdraví lidí, kteří konzumují biopotraviny.
Je podle vás bio podvod?
Jenže krátce po této studii byla publikována další, tentokrát německá, která tvrdí pravý opak. Pětiletý výzkum s názvem QualityLowInputFood (QLIF) mimo jiné zjistil, že hlávkový salát, rajčata, brambory nebo zelí z ekologického zemědělství obsahuje výrazně více vitamínů, bioaktivních látek a antioxidantů než konvenčně pěstovaná zelenina.
Jak se v tom vyznat?
Normální spotřebitel zákonitě získá dojem, že je to s biopotravinami nějaké divné, když se ani vědci nedokážou shodnout. Jak to tedy je?
Biopotraviny nejsou a ani nemohou být podvod. Na rozdíl od konvenčně vyráběných prochází výrazně přísnější kontrolou a jsou sledovány od zasetí obilí až po okamžik, kdy si je koupíte v obchodě. „Když se rozhodnete koupit biopotraviny, musíte si být jisti, že dostáváte přesně to, za co jste zaplatili. Ekologické logo a systém označování biopotravin představují mechanismus, který to zaručuje,“ vysvětluje Tomáš Václavík, ředitel agentury Green-marketing. Když si v obchodě koupíte bio květák, musí vám prodejce ukázat doklad o tom, že je skutečně bio. Vlastně uvidíte něco jako průkaz původu svého květáku. Navíc podle něj je možné přesně dohledat, na jakém poli květák vyrostl.
Výrobu potravin hlídají nařízení EU. Všechny biopotraviny ve všech fázích svého vzniku musí procházet přísným principem certifikace. Jakmile by zemědělec nebo výrobce potravin některé z pravidel nedodržel, je z certifikace vyřazen a nesmí svoji produkci označovat jako bio. Pravidla pro výrobu biopotravin jsou přísnější než u konvenčních. Například když na biofarmě onemocní zvíře a k jeho léčbě jsou nutná antibiotika, musí být dodržena dvojnásobná ochranná lhůta než na konvenční farmě. Jakmile se při léčbě jednoho zvířete použijí antibiotika opakovaně, už jeho maso nesmí být prodáno jako bio, nýbrž jako konvenční.
Navíc zemědělci musejí nejprve podstoupit minimálně dvouleté přechodné období a teprve poté mohou začít nabízet své zemědělské výrobky jako ekologické. Pokud si přejí pěstovat zároveň konvenční i ekologické produkty, musejí tyto činnosti v průběhu každé fáze výroby jasně oddělit.
Základní pravidla ekologického zemědělství:
- Nesmí se používat žádná umělá průmyslová hnojiva, pouze ekologická.
- Nepřijatelné jsou pesticidy. Proti škůdcům se může bojovat pouze ekologicky, například pomocí dravých roztočů nebo vosiček.
- Na biofarmě nenajdete žádné geneticky modifikované organismy.
- Zvířata na ekologických farmách mají výrazně lepší životní podmínky a je dbáno o jejich pohodu.
- Ekologičtí zemědělci pečují o krajinu a životní prostředí, mimo jiné hospodaří i v chráněných územích.
- Celý proces výroby biopotravin je přísně kontrolován a certifikován. Bez příslušné certifikace nesmí být výrobek prodán jako bio.
- Biozemědělci o všech postupech, které používají, musí vést podrobnou evidenci.
Zdravý rozum
I přes jasná fakta vyvolávají biopotraviny u mnoha českých spotřebitelů stále nedůvěru. Na jedné straně každoročně roste spotřeba biopotravin, ale na té druhé stále pokulháváme za státy na západ od našich hranic a za biopotraviny utrácíme výrazně méně. „Osobně si myslím, že je to dané českou povahou. Čtyřicet let jsme byli zvyklí na to, že všichni podvádí, a tak se nám nechce věřit, že by někdo dobrovolně dodržoval pravidla a prodával kvalitní nešizené výrobky,“ je přesvědčený Vavřinec Menšl z neformálního sdružení bio zemědělců Spojené farmy.
Jenže český spotřebitel se při nákupu potravin řídí zejména cenou a kvalita pro něj není tak rozhodující. Hlavní je ušetřit bez ohledu na to, co skutečně jím. V tu chvíli jsou biopotraviny neatraktivní, protože jsou drahé, byť kvalitnější. „Biopotraviny, které jsou dobře ošetřeny na cestě ke spotřebiteli, jsou jednoznačně kvalitnější než nebio od mizerného výrobce, který používá náhražky,“ vysvětluje prof. Zdeněk Opatrný z přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
V zahraničí se biopotraviny pro spotřebitele staly zárukou kvality a toho, že za své peníze dostanou skutečné potraviny, nikoliv náhražky. Příkladem může být Dánsko. „Zažili jsme několik potravinových skandálů. Bylo proto logické, že se spotřebitelé začali sami více zajímat o kvalitu toho, co kupují. Proto jsou u nás biopotraviny tak populární. Dávají záruku kvality,“ popisuje Eva Kjer Hansenová, dánská ministryně zemědělství. V tomto malém skandinávském státě žije 5,4 miliónu lidí a každý z nich utratí za bioprodukty 80 eur ročně, tedy asi 2200 Kč. Pro srovnání průměrný Čech nakoupil v roce 2008 biopotraviny za 176 Kč.
