Více peněz by si přálo mít pouhých deset lidí z celkem 389 žen a 118 mužů, kteří se zúčastnili výzkumu Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity. Naopak, Češi a Češky na mateřské dovolené nejvíce touží po hlídání děti a také: být alespoň na chvíli sám…
Prosím, potřebuji vypnout
Zatímco to první není nijak překvapivé, vzhledem k tomu, že jeslí je v Česku poskrovnu a chůva na plný úvazek přijde na víc peněz, než jaký je průměrný plat u nás. To druhé však je nejen překvapivé, ale i varující. „Nejčastěji se tady opakoval výraz „vypnout“,“ popisuje zpráva k výzkumu.
„Potřebuju prostě jen na chvíli vypnout…“ svěřovali se mámy a tátové. „Jít si zaplavat, dojít sama k doktorovi a zařídit nezbytné věci na úřadech…“ „Jsme oba dva dnes a denně na dně svých sil.“ „Mám touhu mít aspoň deset vteřin sama pro sebe, protože jinak je tu pořád někdo…“ „Na chvíli si chci od péče o dítě odpočinout, hlavně nemuset být pořád ve střehu…“ „Denně jen pár chvil pro sebe! Jinak je to na zbláznění!“
Dokonce se v jedné zpovědi objevila věta: „Někdy mám chuť prostě utéct do jiné místnosti a tam si otřískat hlavu o zeď.“ Pochopitelně. Teprve ti, kteří to prožívají, ví, že mít dítě je zodpovědnost na 24 hodin denně a 365 dní v roce.
Podle autorky výzkumu, psycholožky Hany Konečné, zkušení rodiče vědí, že největší poklad je babička, která čas od času bez řečí převezme péči o broučka na celý víkend a nechá rodičům čas jen pro sebe.
Co chybí na mateřské vám?
„Jenže babiček je málo a my si ještě pořád neumíme představit to, co je jinde ve světě běžné, že totiž přijde nějaká au-pair a o dítě se postará, aby rodiče mohli být sami. Je to v našem kulturním nastavení, že se máme celé věnovat dětem. Jenže pak je dost pochopitelné, že máma najednou zjistí, že chce raději utéct do vedlejší místnosti a tam třískat hlavou o zeď, hlavně když bude moci být chvíli sama, bez těch svých milých a milovaných,“ říká Hana Konečná.
Sama jako matka čtyř dětí tomu dobře rozumí. „Když bylo ouvej, jezdila babička, i když to bylo přes celou republiku, přes dvě stě kilometrů. Ani já si totiž neumím představit, že bych děti svěřila nějaké cizí paní na hlídání,“ prozrazuje svůj recept na to, jak si uchovat v mateřství zdravý rozum.
V práci má člověk nárok na přestávku
Odborníci radí, že pár by se měl při péči o dítě spravedlivě střídat. Tedy ten, kdo chodí do práce a vydělává, by měl chápat, že ten, kdo pečuje o dítě celodenně (a ostatně i celonočně), nutně potřebuje občas vypnout a vyskočit z kolotoče pleny-kašičky-uspávání-přebalování-koupání.
„V normální práci má člověk oddělá pár hodin a má ze zákona nárok na polední přestávku. Pak udělá dalších pár hodin a jde. Na mateřské či rodičovské to není,“ poznamenává Vít Janků, ředitel Národního centra pro rodinu v Brně, které se na výzkumu podílelo. „To je práce, která znamená v šest ráno vstát a nejdřív v deset ulehnout s vědomím, že v noci se nevyspím, protože stejně několikrát vstávám a konejším dítě. To nelze vydržet dlouhodobě bez zastavení, to je tak trvalý a náročný stres, že se dá srovnat s prací leteckého dispečera,“ říká.
Sám zná řadu žen, protože nejčastěji jsou to ony, kdo jsou s dětmi doma, které se dostanou do stavu, kdy jen plní povinnosti, tupě jako robot. „A rezignují na sebe i na cokoliv jiného okolo sebe. To je ale obrovská chyba a vůbec to není nutné,“ upozorňuje Vít Janků.
V centru proto takovým ženám pomáhají a snaží se je znovu učit myslet i na sebe a na vlastní rozvoj. „Děláme pro ně kursy zaměřené na to, aby nepřestaly pracovat samy na sobě a nespadly do stereotypu pásové výroby. Učíme je, jak zapojit partnera do provozu, vysvětlujeme, že maminka není na dítě nikdy sama,“ popisuje.
Jinými slovy: komu se doma nedaří přesvědčit partnera o tom, že by měl pomoci, měl by zamířit do specializované poradny. Dřív, než bude pozdě. Srovnání stresovosti péče o malé dítě s řízením leteckého provozu totiž vůbec není od věci.
To už skutečně výzkumy dokázaly, že jsou na tom ženy (či muži) na mateřské co do stresu a náročnosti hůře než tak adrenalinové povolání jako je burzovní makléř a jsou na tom stejně jako letečtí dispečeři, kteří žebříčku vévodí. A trvalý stres bez možnosti odpočinku končí zhroucením organismu.
Jako matka jsem neviditelná
A ještě něco výzkum ukázal. Především ženy si častokrát povzdechly, že všichni se točí jen kolem dítěte, ale jich samotných se nikdo na nic nezeptá. Jako by byly vzduch.
„Já si vážně připadám hrozně. Jako kdybych tu nebyla. Všechno se točí jen kolem dcerky. Mě si nikdo vůbec nevšimne,“ svěřovaly se ženy. „Manžel, když přijde z práce, tak se nejdřív vrhne na malou, líbá ji a pak teprve se jde přivítat se mnou.“ „Kolem malého je houf lidí a já sedím opodál a odpovídám jen na dotazy ohledně dítěte…“ Jiné zase bylo líto, že od manžela slyšela, že odteď bude vánoční dárky dostávat jen dcera.
„Ženy vnímají společenské nedocenění na mikroúrovni, v kontaktu s blízkými lidmi. I to je jeden z důvodů, proč rodiče potřebují občas vypadnout ze své rodičovské role a potřebují mít nějaký čas jen sami pro sebe,“ shrnuje zpráva z výzkumu. A zároveň je to doporučení dalším rodičům: vnímejte, co vám při péči o dítě vadí, a snažte se s tím něco dělat a řešit to, dokud je čas.
Foto: Pixmac
