Šokující odhalení polské novinářky Edyty Krześniakové poukazující na plošné a pravidelné podávání antibiotik hospodářským zvířatům v chovech polských zemědělců je nepochybně další zásadní kauzou poškozující již tak poškozenou image polských potravin.
Problém se ale týká i naší země – právě z Polska se totiž do ČR značné množství masa dováží. Jak moc se tedy máme bát rizik rostoucí vlastní rezistence vůči antibiotikům obecně, a v případě zakázaných preparátů podávaných zvířatům ještě navíc rizik rakovinotvorných?
Podávání antibiotik hospodářským zvířatům je sice zakázáno, ale realita je jiná
V prvé řadě je třeba říci, že podávání antibiotik a růstových preparátů hospodářským zvířatům evropská legislativa v obecné rovině zakazuje. Na druhou stranu mohou být zvířata v případě nemocí antibiotiky léčena.
Přečtěte si: Antibiotika se v chovech používat smí. Ale jen k léčebným účelům
Antibiotika se smí používat k léčení
Aby však mohlo být maso ze zvířat léčených antibiotiky prodáváno v tržní síti, musí od posledního podání léků uplynout takzvaná ochranná lhůta, kdy se rezidua (pozůstatky) antibiotik z těl léčených zvířat vyloučí, takže porážené zvíře již antibiotika nebo jejich pozůstatky neobsahuje.
Pokud se antibiotika podávají zvířatům v ekologických chovech, nemůže být již při uvedení na trh takové maso označeno jako bio.
Používat se samozřejmě mohou jen schválená antibiotika, což tedy není případ látky metronidazol, která je k léčení potravinových (hospodářských) zvířat zakázána. Kupodivu není metronidazol zakázán úplně, jeho použití je povoleno, avšak pouze pro sportovní holuby.
Nepovolený metronidazol je těžké odhalit
Podstatné přitom je, že právě tato látka se v organismu zvířat odbourává poměrně rychle, v řádu několika dnů. Záleží samozřejmě také na množství, které je zvířeti podáno. Bohužel právě u této látky, protože se téměř nepoužívá, není u nás k dispozici dostatek informací ke stanovení přesného limitu množství a posledního možného termínu podání této látky před porážkou na jatkách.
Velmi detailní informace má však Austrálie, a podle jejího výzkumu činí ochranná lhůta u metronidazolu 14 až 15 dní, avšak včetně bezpečnostní rezervy. To znamená, že v praxi stačí vysadit toto zakázané antibiotikum zhruba 10 až 12 dní před porážkou zvířete, a její použití se vyšetřením téměř nepozná.
Jiná příbuzná látka, antibiotikum dimetridazol, která se používala zejména v chovech krůt i u nás, má přitom ještě kratší dobu odbourávání v tělech zvířat. Naopak antibiotikum chloramfenikol má ochrannou lhůtu až 35 dní, takže jej lze zvířatům podávat v zásadě jen na počátku produkčního cyklu. To jen pro ilustraci, jaké finty lze s větším či menším úspěchem při chovu hospodářských zvířat používat.
Jak to, že se na nic nepřišlo?
Každopádně a zcela nepochybně ale platí, že při správném dávkování a včasném vysazení rizikových i povolených antibiotik se při veterinární kontrole na jatkách nic nepozná. Zároveň ale platí, že pokud se přítomnost antibiotik nepozná veterinárním vyšetřením na monitoring cizorodých látek, antibiotika v mase zvířat reálně nejsou.
Podle všeho jde o nejpřirozenější vysvětlení rozporu, jak je možné, že se při podezření na plošné a pravidelné podávání antibiotik či jiných rizikových látek hospodářským zvířatům v Polsku dlouho na nic nepřišlo. Metody na odhalení rizikových látek jsou přitom velmi citlivé – při detailních testech jsou schopné takové metody rozpoznat nežádoucí látku na úrovni jedné zvířecí buňky.
Ačkoli veterináři nemohou samozřejmě zkontrolovat všechno, není ani počet vyšetření na antibiotika malý. Jen letos bylo formou screeningu na rezidua inhibičních látek vyšetřeno v ČR celkem 1067 vzorků potravin živočišného původu bez ohledu na zemi původu, přičemž nebyl zjištěn žádný pozitivní vzorek. Metoda přesné detekce konkrétních reziduí pak byla letos použita u 2 350 vzorků se čtyřmi pozitivními výsledky. Jinými slovy – antibiotika se v potravinách v ČR prakticky nezjistila.
Je ovšem také možné, že maso ze zvířat, při jejichž chovu se nelegálně používala antibiotika, není v případě Polska určeno na export, takže do ČR se může dostat jen výjimečně. To by ovšem v praxi znamenalo, že jde o podvod, v němž by byly na polské straně zapojeny i odpovědné instituce.
Vliv polské aféry na českého zákazníka
Pro tuzemského spotřebitele by nicméně zřejmě neměla mít aféra s polskými antibiotiky žádný fatální zdravotní dopad. Kdo chce mít větší jistotu, měl by preferovat nákup masa a masných výrobků od věrohodných firem a sledovat, zdali zboží prošlo tuzemskou veterinární kontrolou, tedy označení CZ v oválném razítku. Nebo kupovat biomaso. Jak ale již bylo řečeno, pozůstatky antibiotik nemusí být ani v polském mase, pakliže chovatel antibiotika před porážkou zvířete včas vysadí a rizikové látky se z organismu zvířete vyloučí.
Čtěte dále: I váš řízek užíval antibiotika. Vadí to?
Každopádně jde ale o podnikatelský podvod. Podávání antibiotik a především podávání růstových stimulátorů v praxi znamená rychlejší růst zvířete a vyšší zisk pro farmáře, případně i pro zpracovatele masa z takových zvířat. V případě antibiotik jde nicméně o vedlejší efekt, kdy zvíře roste rychleji prostě proto, že není nemocné. Dlouhodobě jde ale o cestu do pekel. Preventivní podávání antibiotik totiž vede k vyšší odolnosti zvířat vůči těmto látkám, a k dosažení kýženého efektu je pak nutné dávky antibiotik stále zvyšovat. Tím se nejenže prodlužuje ochranná lhůta, čímž zisk farmáře zase nakonec klesá, ale především roste riziko pozůstatků těchto látek v tělech zvířat, což zprostředkovaně při konzumaci takového masa zvyšuje odolnost člověka vůči antibiotikům. Za nějaký čas by pak na nás žádná antibiotika při léčbách našich chorob nezabírala.
Tak daleko ale nejsme a doufejme, ještě dlouho nebudeme. I proto, že se EU správně snaží již tak regulovanou oblast používání antibiotik v chovech zvířat dále zpřísňovat. Mimochodem, prostřednictvím různých krmných směsí typu „premix“ se různé růstové či léčebné preparáty přidávaly do krmiv hospodářských zvířat v ČR i v předlistopadovém období. Z minulosti je z této oblasti známý například boj zemědělců proti kokcidiím v chovech drůbeže. Již tehdy se ale přišlo na to, že preventivní podávání antibiotik je pouze dočasným řešením, na jehož konci mohou být jak pro zvířata, tak pro člověka nepředvídatelná zdravotní rizika. Pokud si tedy část polských chovatelů hospodářských zvířat myslí, že si preventivním podávání antibiotik dlouhodobě pomohou, pak jsou vedle jak ta jedle. Dočasně ovšem mohou z trhu vytlačit poctivé chovatele – a to je patrně v případě, že se obvinění polské novinářky prokáží, hlavním důvodem celé současné kauzy.
Přečtěte si: Místo kuřete kupujete jen živočišnou bílkovinu
