Velmi jednoduše řečeno: jde o způsob stravování, které srovná metabolismus a usnadní trávení. Záměrně nepoužívám slovo dieta, protože jde spíše o jiný styl, žádné drastické hladovění – při dělené stravě nejenom že nehladovíte, ale záhy ztrácíte i „vlčí hlad“ a přejde vás mlsná. Vyzkoušela jsem si to sama na sobě.
Jen na svou váhu
Nejznámější propagátorka dělené stravy u nás
Asi nejznámější propagátorkou dělené stravy u nás je Lenka Kořínková; v trochu odlišných variantách se dělená strava rozebírá i v knihách Ursuly Summové, někdy i s nabalenou teorií lunárních cyklů. Ta vychází z předpokladu, že cyklus Luny výrazně ovlivňuje dění v lidském těle, a tudíž i trávení a hospodaření například s vodou, jež má výrazný vliv na váhu, zejména u žen.
Kila jdou dolů hned v průběhu prvních čtrnácti dnů a to velmi výrazně. Sama jsem v podstatě bez pocitu hladu zhubla za tři měsíce 7 kg. Víc jsem vlastně ani nepotřebovala, dál už mě tělo nepustilo, dál nehublo… Při dělené stravě totiž nezhubnete příliš, ale přesně na vašemu tělu vlastní váhu.
A to jsem nijak zvlášť režim neprožívala, dost často jsem zhřešila tu čokoládou, tu bonbonem… Jenže časem jsem to už nepotřebovala, neměla jsem na to chuť.
Princip – kytky a zvířata
„Kytičkové“ a „zvířátkové“ dny pocházejí právě od Lenky Kořínkové. Její kniha se mi dostala do ruky víceméně náhodou. Po mnoha předchozích pokusech, po opakovaném zjištění, že hladovění ani malé porce nejsou nic pro mě, rozhodla jsem se dělenou stravu vyzkoušet.
Přesvědčila mě, protože slibovala normální porce jídla, ovšem v pečlivě vybrané skladbě. „Kytičkové“ dny jsou ty, kdy jíte sacharidy (brambory, rýži, celozrnné pečivo – lze tolerovat i bílé pečivo, ale v omezené míře), luštěniny, zeleninu. Mléko a maso tu nahrazují rostlinná mléka (pohankové, sojové, ovesné) a maso robi, tofu nebo sojové maso.
V tzv. „volném režimu“, v případě, že nechcete výrazně hubnout, si můžete dopřát i ovoce.
„Zvířátkové“ dny jsou plné bílkovin (maso, masné výrobky, mléko, mléčné výrobky), zeleniny a ovoce. Přílohy a pečivo tu nahrazuje ovoce a zelenina. Například pomazánky s obsahem masa či sýrů si mažete na mrkev nebo na okurku. Nikdy bych nevěřila, jak výtečná je nivová pomazánka na okurce. Lepší než na chlebu.
Při tomto způsobu stravování je zapovězen bílý i hnědý cukr (nahrazuje se medem, fruktózou a glukózou) a buráky. A jak známo, každý den dodržujeme konzumaci potravin jen z jedné skupiny. Vzájemný poměr dnů je libovolný, pro prvotní zhubnutí se doporučuje jíst první dva týdny jen „zvířátka“.
Jiní zase zkoušejí kombinovat obé v jednom dni, stačí prý, aby mezi skupinami byla pauza minimálně čtyři hodiny. Lenka Kořínková to ovšem nedoporučuje.
Sladkosti aneb hřešíme přijatelně
Přesto se občas objeví chutě na sladké. Sladkostem Lenka Kořínková věnovala celou knihu a věnuje se jim okrajově i v jiných publikacích. Podstata je jednoduchá. Buď upečete klasický piškot nebo kynuté těsto (mléko je třeba nahradit mlékem rostlinným) s ovocem – to není žádný problém. I pudingová poleva se dá – jen ji uvaříte z mléka rostlinného a agaru… Já si občas dělám dukátové buchtičky a používám klasický puding, nic se neděje, ale je dobré vědět, pro puntičkáře, že je tam želatina živočišného původu, pro kytičkový den tedy nevhodná. Tvaroh lze nahradit strouhaným tofu.
Zvířátkové sladkosti nahrazují těsto směsí bílkového sněhu, fruktózy, trošky sušeného mléka a ořechů… Těsto je na první pohled nerozeznatelné od klasického piškotu, jen díky ořechům tmavší a samozřejmě na chuť mnohem hutnější a silně oříškové. Prostě výtečné. A tam můžete kouzlit s klasickými pudingy, ovocem nebo tvarohovými náplněmi ba dokonce i s poctivou šlehačkou.
Čtěte téma: Oliva kontra bůček – dva kořeny současné kuchyně
Problém: Návštěvy a roční období
V létě a na jaře není problém. Ovoce a zeleniny je dost a je i chutná. V zimě je to horší a počítám, že budu mít sklony hřešit, protože zeleninu obstarává spolehlivě jen ledový salát (výtečný je proložený smaženým sýrem – místo strouhanky obalujeme ve strouhaných oříšcích –, nebo dobrým salámem). Kysané zelí asi taky najde své uplatnění, stejně jako jablka. V zimě je třeba větší fantazie.
Problémem jsou také návštěvy a situace, které standardně nejsou přívětivé k „dělení“. V restauraci je možné objednat si například steak a k němu místo klasické bramborové přílohy jen zeleninu. U ostatních jídel bývá problém, masové omáčky jsou zahuštěny moukou, a to je v rozporu s principy dělené stravy. Knedlík si k masu už nedáte. Nedáte si tlačenku s chlebem, nedáte si zavináče s chlebem. Snad jen některé jiné modifikace dělené stravy nejsou tak přísné (například podle zmíněné Ursuly Summové) a za některých okolností lze kombinovat mezi skupinami tuky. Například chleba s máslem či sádlem.
Čtěte téma: Vegetariánská kuchařka v kuchyni masožrouta
Návrat k „normální“ stravě?
Dlouze jsem řešila návrat k normální stravě. Dělená strava má totiž zcela specifický vliv na metabolismus. Vychází z principu, že každá skupina potravin má jiné požadavky na trávení. Pokud je bezhlavě, tedy „normálně“ kombinujeme (knedlíky s masem například), potom dochází k nedokonalému ztíženému trávení a tělo ukládá tuky. Ovšem vědecky to doloženo není.
Když tedy po nějaké době dělené stravy budeme přecházet ke stravě normální, začneme opět tloustnout. Bála jsem se toho. A oprávněně. Nepřibírala jsem příliš, to ne… ale cítila jsem se těžce, mé tělo si na to lehké stravování zvyklo, a když třeba na návštěvě sním těstoviny s masem, je mi těžko a bolí mě žaludek. Rozumným řešením je asi nějaký kompromis.
Tip: Pro ty, jenž by se chtěli vrátit k normální stravě, je tu pravidlo: Chcete-li si udržet dosavadní váhu, jezte poloviční porce.
Výhody a nevýhody
Dělená strava mě naučila si s jídlem víc hrát, mazlit se s ním, pocítit k němu pokoru a vychutnávat si jeho přirozenou chuť. Samovolně se mi zmenšily porce, zmizel „vlčí hlad“ a pomrkávání po něčem na spravení chuti (sladkosti, chipsy). To mě utvrdilo v tom, že takhle asi funguji tak nějak lépe, snad díky většímu množství ovoce a zeleniny ve stravě. Také mi výrazně přibylo energie, zmizela silná potřeba nadměrného spánku, což se mi na tom všem líbí asi nejvíc.
Mezi nevýhody lze možná zařadit to, že po konzumaci „normálního“ jídla to prostě pocítíte; a také je tu diskutabilní nahrazování sójou, zda-li jí není příliš a nenabourává například hormonální hladinu v těle. Další výhrady vyvolávají chemické přísady v rozpustných rostlinných mlécích. Něco lze nahradit třeba okořeněnou směsí ovesných vloček – třeba karbanátky se pak obejdou bez sójového granulátu.
O dělené stravě by se toho dalo napsat mnoho a a prostor je omezený, proto ráda zodpovím vaše případné otázky v komentářích.
Máte s dělenou stravou nějaké vlastní zkušenosti?
