Každá máma to moc dobře zná. Z malého miminka se každý rozplývá, ale otázky typu Už sedí? Proč ho neposadíš? nebo Proč ještě nechodí? na sebe nenechají dlouho čekat. Jenže dnes už odborníci mnohem hlasitěji upozorňují, že nejvíc dětem prospějeme, když je tzv. necháme být a nebudeme jejich vývoj svou pomocí nijak uspěchávat.
Co se dozvíte v článku
Zasahovat do vývoje? Ano, ale jen správně
„Každé dítě se vyvíjí jiným tempem, záleží na mnoha faktorech, které vývoj ovlivňují – zralost centrální nervové soustavy při narození, celkový zdravotní stav dítěte, jeho charakterové vlastnosti, genetika, okolní prostředí apod. Samozřejmě, že i pro psychomotorický vývoj existují tabulky, které nám pomáhají určit, jak na tom dítko s vývojem je, ale důležitější než kvantita a rychlost vývoje pohybu je vždy jeho kvalita,“ vysvětluje fyzioterapeutka Iva Whitten.
Pohybové vzory, které dítě během svého vývoje předvádí, poukazují na to, jakým tempem dozrává jeho centrální nervová soustava. Pokud proto podle Whitten rodiče, i když třeba nevědomky, urychlují nebo zasahují do vývoje svého dítěte, může to mít neblahý vliv na celkové dozrávání jeho nervového systému. A to se v budoucnu určitě může projevit nekvalitními pohybovými vzorci, poruchami učení, bolestmi pohybového systému apod.
To ale samozřejmě neznamená, že bychom měli nechat miminko celý den ležet na zemi a nijak si ho nevšímat. „Zasahovat do pohybového vývoje miminka je důležité, ale musí to být zásahy pozitivní. Musíme mu vytvořit správné prostředí, musíme se naučit, jak s ním zacházet a manipulovat, jak ho stimulovat a motivovat,“ upozorňuje Iva Whitten.
Lezení jako základ správného vývoje
Jediná poloha, do které musíme miminku pomáhat, přestože se do ní nezvládne dostat samo, je leh na bříšku, kdy se učí tzv. pást koníky. Zhruba od pátého měsíce totiž probíhá celý motorický vývoj z této pozice. Správné provedení této polohy je však náročné a trvá, než se ho děťátko naučí.
Jeho dokonalé zvládnutí je ale základ. Následné vzpřímení totiž pokračuje dolů po těle. Těžiště se postupně posouvá z hrudníku na bříško, později na sponu stydkou, přední stranu stehen a nakonec na kolena, kdy už jde dítě na všechny čtyři. Z předloktí se také dítě posouvá na natažené ruce.
Používali jste nebo používáte pro svoje děti chodítka?
A právě fáze lezení, do které se dítě postupně dostane, je podle odborníků velmi důležitá. „Lezení řadíme mezi jedno z nejdůležitějších období v pohybovém vývoji dítěte, protože propojuje levou i pravou hemisféru, a tím zlepšuje schopnost koordinace pohybů a soustředění. Především ale posiluje většinu svalových skupin – svaly rukou, zad, bříška i středu těla – a připravuje tělo na sed. Zároveň také pomáhá dětem získat rovnováhu, protože se musí naučit opírat se na krátký okamžik jen o dvě končetiny,“ upozorňuje Kristýna Přibylová z profesionálních dětských tělocvičen Monkey's Gym.
Jak vytvořit správné podmínky pro lezce?
Období, kdy miminko leze, je velmi důležité a představuje výbornou přípravu pro pozdější správné držení těla. Děti většinou začínají lézt mezi šestým a desátým měsícem a tento způsob pohybu a přemisťování jim vydrží někdy až pět měsíců, tedy do doby, než se samy začnou učit chodit.
Lezení dětí by rodiče měli aktivně podporovat nejen svým přístupem, ale i tím, že dětem vytvoří vhodné podmínky. Důležitý je ideálně nekluzký a nechladný povrch, tedy koberec. Naopak plovoucí podlaha nebo lino dětem kloužou, lezení ztěžují a často téměř znemožňují. Miminka se pak spíše plazí, tedy nelezou po kolenou, ale zůstávají bříškem na zemi. Navíc tak často dělají asymetricky, což prohlubuje svalovou dysbalanci.
„Dospělí jsou často překvapeni, jaké pokroky začne dítko dělat, když začne lezení trénovat místo na kluzké podlaze na koberci,“ vysvětluje Kristýna Přibylová. Lezení je možné i aktivně podpořit. Nechat děti přelézat například nohy rodičů, polštářky nebo jiné překážky.
Posazování a stavění se v budoucnu negativně projeví
Pro správný psychomotorický vývoj určitě není dobře, pokud etapa lezení z nějakého důvodu neproběhne. Mezi nejčastější důvody patří tzv. pasivní sed, kdy dospělí sami děti posazují třeba na gauč, do kočárku nebo dětské sedačky v době, kdy ještě samy nesedí a nemají pro tento úkon dostatečně vyvinuté zádové svaly.
„Předčasné ,nucení‘ dětí do aktivních vývojových dovedností, které ještě samy nezvládnou, bude zásahem do budoucího vývoje. Předčasné posazování, tedy dříve, než se dítko samo posadí do volného sedu, může mít např. vliv na funkci páteře a kyčelních kloubů. Může to mít vliv i na funkci dýchací a trávicí soustavy,“ upozorňuje fyzioterapeutka Whitten. Postavování dětí a vodění za ruce se opět může projevit na kvalitě opěrné soustavy, na postavení nožiček a dolních končetin jako celku, na rovnovážných mechanismech celého těla, na stereotypech pohybu v budoucnu – chůze, běh, skákání a podobně,
dodává.
Rodiče by proto podle ní měli být především trpěliví a vytvořit dětem co nejvhodnější prostředí, aby mohly samy zkoušet své dovednosti.
Správný pohybový vývoj
Každou dovednost by si děťátko mělo osvojit samo a teprve ve chvíli, kdy pro ni má dostatečně posílené potřebné svaly.
1. první vzpřímení v poloze na bříšku
2. otočení ze zad na bok
3. otočení ze zad na bříško
4. zvednutí na kolena, houpání se na nich
5. lezení po čtyřech
6. stoj u nábytku
7. obcházení nábytku
8. stoj v prostoru
9. chůze v prostoru bez opory
10. sed
Chodítka a hopsadla dětem nesvědčí
Odbornice odrazují také od používání nejrůznějších pomůcek, jako jsou chodítka nebo hopsadla. Přestože se už ví, že chodítka a hopsadla dětem nijak neprospívají, pořád se vyrábějí, a hlavně prodávají. „Čím více informací o nesprávnosti používání takových pomůcek bude, tím lépe. Naučme děti hýbat se přirozeně a s radostí,“ říká Iva Whitten.
Hlavní je radost z pohybu
Často se uvádí, že generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků trpí bolestmi a problémy s pohybovým aparátem právě kvůli dřívějšímu častému používání chodítek, podle fyzioterapeutky to není jediná příčina. „Myslím, že tato generace měla radost z pohybu a uměla se hýbat. Zasáhla ji však masivní digitalizace a přechod na sedavá zaměstnání. Na to jsme fyzicky nebyli připraveni. Přestali jsme se přirozeně hýbat. Všude dojedeme autem, sedíme, přejídáme se…“ vypočítává.
A proto je podle ní důležité děti vést k pohybu. Nechat je lézt přes překážky, běhat po lese, lézt na stromy, skákat panáka, houpat se na houpačkách, zkusit si vylézt klouzačku v protisměru, naučit je plavat, jezdit na kole, a hlavně mít z pohybu radost a hýbat se…
Největší prohřešky rodičů? Spěchají
Prohřešků, kterých se rodiče na svých dětech stran pohybového vývoje dopouštějí, je řada, je ale často otázkou, jestli mají rodiče správné informace o tom, že svým potomkům do budoucna škodí. „Možná by pro začátek stačilo zpomalit, na děti nepospíchat, naučit se s nimi zacházet a vytvořit jim prostředí bez ,škodítek‘. Ubrat na interaktivních hračkách, tabletech a mobilech a přidat na přirozeném pohybu. A pokud je pro někoho složité poznat a vědět, jak dělat věci co nejlépe, pak se poradit s odborníkem, jako to děláme i v jiných oblastech,“ uzavírá Whitten.
Odborná spolupráce
Iva Whitten
Fyzioterapeutka zabývající se terapií miminek, dětí i dospělých. Praxi ve fyzioterapii se věnuje od roku 2005, důraz klade na individuální, komplexní a aktivní přístup. Působí také jako kondiční a fyzio trenérka baseballového klubu Tempo Praha a jako lektorka cvičení a metodička kojeneckých kurzů v Pohybu dětem.
Kristýna Přibylová
Majitelka sítě dětských tělocvičen Monkey's Gym.
