Zřejmě jim fungovaly, protože o mnohých oblíbených se dochovaly záznamy. Patřil mezi ně například krokodýlí trus, strouhané jelení parohy, kravská moč nebo voda z prudce vychlazených kovářových kleští…
Antikoncepční prostředky našich předků by dnes leckoho pobavily. Ale co jiného ženám zbývalo než jít metodou pokusů a omylů? Žádoucí bylo především v bolestech rodit děti, ideálně syny. Prožívání rozkoše při sexu nebo bránění početí patřilo k trestuhodným hříchům. Protože od vdané ženy se očekávalo, že brzy otěhotnění, zájem o antikoncepci měly hlavně prostitutky…
Ve starověku měli rozum
Ve starověkém Egyptě používaly antikoncepci zejména chrámové kněžky, které vyzkoušely ledacos. Například si vkládaly do pochvy kuličky uhnětené z medu a mandlí, voskové zátky nebo proužky svinuté látky či vlny s výtažkem z akátu. Z medu a tuku se také vyráběly vaginální čípky s extraktem z granátových jablek, které obsahují přírodní estrogeny.
Galerie: Historie porodnictví
Známou metodou bylo zavádění krokodýlího nebo sloního trusu, což mělo za následek rychlé hynutí spermií díky silně kyselému prostředí. Řecké ženy si dokonce vymyslely spirálku ze slonoviny, která sloužila podobně jako dnešní nitroděložní tělísko. Dobře promyšlené a účinné byly tampony napuštěné olivovým olejem, medem, citrónovou šťávou nebo cedrovou pryskyřicí. Při použití této ochranné bariéry spermie zcela určitě neměly šanci.
Středověk spoléhal na magii
Zatímco použití starověkých prostředků z přírodních materiálů mělo z hlediska lokálních spermicidních účinků smysl, nad mnohými středověkými metodami zůstával rozum stát.
Ať už se jednalo o pití kravské moči nebo vody, v níž si kovář chladil kleště či do ní byly nastrouhány jelení parohy, je zjevné, že tyto způsoby nemohly „spolehlivě“ fungovat bez patřičného zaříkávání. Ženy používaly různé ochranné amulety, plivaly žabám třikrát do tlamy, po souloži poskakovaly sedmkrát dozadu nebo odříkávaly modlitbu v tomto znění: „Ty, která jsi počala, aniž bys zhřešila, dej, abych zhřešila, aniž bych počala.“
Anglický jezdecký plášť
Pánově věděli, jak si poradit. V době, kdy syfilida kosila mnohé hříšníky, začala vznikat nejen ochrana proti početí, ale především také před nákazou.
Galerie: Syfilis, to není „nemoc z lásky“
První kondomy byly látkové, známá jsou ovčí a prasečí střívka nebo rybí měchýře, později guma. V druhé polovině 19. století byl však prodej této převratné novinky zakázán kvůli tlakům církve. Známý milovník Casanova pánskou ochranu označil jako „anglický jezdecký plášť“. Gumové kondomy se kdysi nevyhazovaly, spolu s nimi se často v jednom balení prodával také stojan na sušení a pudr na zasypání, aby se guma neslepila.
Koitus interruptus
Přerušovaná soulož se zdála být nejlevnějším a paradoxně nejpřirozenějším antikoncepčním způsobem, ovšem pozor – z hlediska katolické církve to byl hřích. Mužské semeno nesmí padnout na neúrodnou půdu mimo tělo ženy. Soulož je určena pouze k početí dítěte a plýtvání semenem je nepřípustné.
V druhé polovině 19. století varuje lékařka Jenny Springerová před přerušovanou souloží a bere ohledy zejména na muže. Prý to velmi škodí jejich nervové soustavě. Doslova tvrdí: „Námaha přerušiti soulož v okamžiku největšího napětí jest tak značná, že při trvalém vykonávání tohoto zvyku nastanou velmi těžké poruchy nervové, jež nezřídka trvají dlouhá léta. A při tom není ani úplná bezpečnost, že zamezí se oplození.“
Pohlavní zdrženlivost neprošla
Lékařka rovněž ve své knize píše velmi rozumnou věc: „Nejjednodušší cesta k zamezení těhotenství jest pohlavní zdrženlivost. Bohužel nelze s tímto řešením při slabosti lidské povahy počítati.“
Dobrovolnou cestou celibátu se nevydává každý. Příslušela pouze církevním služebníkům, v běžné rodině nebylo přípustné porušovat boží přikázání, které nabádá k plození potomstva.
Výplachy pochvy octovou vodou
V 19. století ženy usmrcovaly spermie octovou vodou, kterou si vyplachovaly pochvu po styku. Nebyl to jediný způsob – vyráběly se také vaginální čípky z kakaového másla, mnohdy obsahovaly chinin nebo jiné dráždivé chemické látky, které narušovaly původní prostředí a způsobovaly záněty. Často došlo i k poleptání sliznice. Dalším způsobem byla aplikace spermicidního prášku pomocí balónku, jímž se vprašoval do ústí dělohy před stykem.
Výplachy pochvy různými roztoky považuje Jenny Springerová stejně jako přerušovanou soulož za neúčinné. Naopak doporučuje mechanické uzavřené děložní branky pomocí ženského kondomu – pesaru, který se kdysi vyráběl z gumy, nebo se vkládala mořská houba navlhčená v okyselené vodě. Pryžové pesary propagovaly různé firmy, které se snažily svůj antikoncepční výrobek postupně zdokonalovat. Jedna z firem nabízela produkt, který bylo potřeba nechat trvale zaveden v lůně ženy od jedné periody k druhé. To však nezřídka končilo silným zánětem rodidel. Lékařka Springerová doporučovala ženám jak pravidelnou očistu po použití pesaru, například dezinfekční výplachy pochvy octovou vodou, tak pravidelné lékařské prohlídky.
Použitá literatura: Vondruška, Vlastimil. Intimní historie. Brno: MOBA. 2007; Springerová, Jenny. Domácí lékařka. Praha: J.N. Jindra. 1909
