Akné je zánětlivé kožní onemocnění lokalizované na obličeji, ramenou, zádech a v dekoltu. Je nejčastějším onemocněním mladších dospělých, udává se, že jich postihuje až 95 %. Liší se závažností projevů a délkou trvání, u některých mohou projevy přetrvávat v různé intenzitě až do dospělosti. V poslední době je výskyt akné u dospělých stále častější.
Kdo nebo co může za akné
Za projevy akné na kůži nemůže jeden faktor, ale vícero faktorů, ať už vnitřních, nebo zevních. Jedním z důležitých vnitřních faktorů je hormonální stav organizmu, který ovlivňuje produkci mazu. V období dospívání dochází právě vlivem hormonů ke zvýšené produkci mazu. Ta ale sama o sobě k rozvoji akné nevede.
Další faktory, které ve svém důsledku způsobí projevy akné na kůži, jsou bakterie, konkrétně Propionibacterium acnes, zánět v oblasti vlasového aparátu a mazových žláz, zvýšená produkce buněk v oblasti vlasového ústí.
Mezi zevní faktory, které mají vliv na vznik akné, se řadí: tzv. aknegenní látky, jako je dehet, minerální oleje, některé léky, tlak a okluze. Podle tíže akné u rodičů se dá předpokládat, jak bude probíhat akné u jejich dětí, dědí se dispozice k tíži akné.
Druhy akné: běžné i vzácné
Rozlišují se různé typy akné, klasická je forma akné u dospívajících. Pokud akné přetrvává do dospělosti, označuje se jako akné dospělých. Ostatní varianty akné se vyskytují bez závislosti na věku.
V důsledku mechanického tření nebo tlaku vzniká mechanické akné. Acne excoriata je projev škrábání a vymačkávání i minimálních projevů nebo i zdravé kůže.
Galerie: Tak vypadá dermatilománie, porucha narušování kůže
Nepříjemným vedlejším účinkem užívání léků s obsahem hormonů může být steroidní akné. Jako acne venenata se označují projevy, které vznikají působením tzv. komedogenní kosmetiky, minerálních olejů a přípravků s chlorem. Medikamentózní akné doprovází léčbu některými léky, jejichž součástí je jod, brom, lithium, fenytoin, isoniazid, vitamin B12 či androgeny. Akné Mallorca je zvláštní druh akné, který může vzniknout i u osob, které na akné nikdy netrpěli. Projeví se v solární lokalizaci v důsledku působení opalovacích přípravků a UV záření.
Každé akné má svoji léčbu
Každá forma akné vyžaduje správnou léčbu. Na mírné projevy stačí k potlačení lokální léčba, závažnější a závažné formy vyžadují léčbu kombinovanou místní, fyzikální a celkovou. Většina postižených začíná samoléčbou, používáním léčebné kosmetiky, ať už z drogerie, nebo lékárny. Pokud se však nedaří projevy zvládnout léčebnou kosmetikou, je vhodná konzultace s dermatologem.
Galerie: Pupínky na obličeji, které byste neměli zaměňovat
Místní léčba zahrnuje látky, které rozpouští komedony, působí proti tvorbě komedonů, proti nadměrné keratinizaci a proti bakteriím. Patří mezi ně retinoidy, benzoyl peroxid, kyselina azelaová, místní antibiotika a jejich kombinace. Aplikace musí být pravidelná, nástup účinku lze očekávat po 2–4 týdnech. Léčba vyžaduje trpělivost pacienta, který musí být poučen o možných vedlejších účincích na počátku léčby, jako je pálení a iritace. Tyto ustupují zpravidla do dvou týdnů, kůže si na ně zvykne. Vhodná je vždy léčba kombinovaná.
Fyzikální léčba je doplňkem místní léčby. Patří sem chemický peeling a ošetření laserem. Podstatou chemického peelingu je kontrolované odstranění povrchových buněk kůže, spočívá v aplikaci roztoku s chemicky aktivními látkami, nejčastěji se používá kyselina glykolová, salicylová nebo kojová. Aplikaci provádí lékař, roztok se nechá působit několik minut, poté se neutralizuje a pokožka se ošetří dezinfekčním krémem. Obvykle se provádí 4–5 procedur v rozmezí 1–3 týdnů. Laserové ošetření se také provádí opakovaně, typ laseru se určuje podle charakteru aknózních projevů. Tyto procedury je vhodné podstoupit v podzimních a zimních měsících kvůli nutné ochraně proti slunci po zákroku.
Když je nejhůř
Těžké případy akné, které nereagují na kombinovanou lokální terapii, případně zároveň s fyzikální léčbou, jsou určeny k systémové léčbě. Zástupci celkové léčby jsou hormonální preparáty, antibiotika a retinoidy.
Lékem první volby bývají antibiotika tetracyklinové řady – doxycyklin. Podává se v počáteční dávce 200 mg/den, dále 100–50 mg/den jako dávka udržovací. Délka léčby je 2–6 týdnů. Tetracykliny redukují počet zánětlivých lézí, nemají komedolytický účinek. Z jiných antibiotik je možno zvažovat azitromycin, který se užívá v pulzním režimu, 3 dny azitromycin 500 mg/den se sedmidenní pauzou, zpravidla 3–4 pulzy. Pulzní dávkování se zdá být šetrnější, ale celkový efekt na akné bývá menší. Názory na dávku a délku antibiotické terapie se různí.
Pokud selže antibiotická léčba, přistupuje se k podávání isotretioninu u středně těžkých a těžkých forem. Podává se perorálně, protože se nejlépe vstřebává z gastrointestinálního traktu spolu s tučným jídlem. Léčbu isotretinoinem indikuje a řídí zkušený dermatolog. Délka podávání je v řádu několika měsíců. Nejčastějším vedlejším účinkem je suchost kůže a sliznic, především suché rty a spojivky. Při léčbě isotretinoinem se musí provádět kontrolní vyšetření krve. Ženy musí být chráněny účinnou antikoncepcí.
Cílem léčby je hojení projevů na kůži a snížení tvorby nových, zabránění vzniku jizev. Léčba vyžaduje komplexní a individuální přístup.
