Máme za sebou první vlnu letních veder a čekají nás další. Státní zdravotní ústavu (SZÚ) proto vydal sérii rad, jež se týkají jak pitného režimu, tak i toho, co vlastně pít. A čemu se spíše vyhnout. V nově publikované, třináctistránkové brožuře (celou ji najdete zde) vysvětluje její autor, vedoucí Oddělení hygieny vody František Kožíšek i to, jak se vyznat v balených vodách.
S perlivými vodami opatrně
Podle něj například není dobré mít jako hlavní zdroj tekutin vodu sycenou oxidem uhličitým neboli vodu bublinkovou. Perlivé vody jsou oblíbeným osvěžujícím nápojem, ale jejich zdravotní nevýhody převažují nad výhodami, proto by neměly být konzumované pravidelně, ale jen omezeně a výjimečně,
píše František Kožíšek.
Mohou způsobit žaludeční, trávící potíže i náběh na překyselení krve (acidózu) a také vyvolat Roemheldův syndrom s projevy, jakými jsou bolestmi na hrudníku zaměnitelnými s infarktem, ale také zvýšenou tepovou frekvencí a zrychleným dýcháním. Navíc oxid uhličitý v kombinaci s některými organickými kyselinami, které se přidávají napřáklad do limonád, poškozuje zubní sklovinu.
Žízeň zmírní nakyslost i hořkost
Které nápoje se tedy hodí na doplnění tekutin? V horkém počasí nejvhodnější čistá voda, nakyslé či nahořklé nápoje. Naopak přechlazené či slazené nápoje zvyšují pocit žízně.
Vhodná tedy je čistá voda, vodou ředěné ovocné a zeleninové šťávy, slabé neslazené čaje a nápoje z praženého obilí. Jako příklad SZÚ uvádí odvar z opražených krup nebo instantní obilné kávoviny s čekankou.
Které nápoje nejsou vhodné pro doplnění tekutin? Patří mezi ně mléko a kakao, protože nejsou až tak nápojem, ale spíše tekutou výživou, proto by se jejich vypité množství nemělo počítat do denního objemu tekutin.
Limonády, kolové a energetické nápoje - přinejmenším obsahují cukr, který zvyšuje pocit žízně a také prázdné
kalorie, kyselina fosforečná zvyšuje riziko osteoporózy.
Slazené minerálky, nektary - i ony obsahují prázdné kalorie.
Alkohol, káva - kofein (zastoupený i v kolových nápojích) patří mezi návykové látky, které mají vliv na fungování centrálního nervového systému. SZÚ proto varuje, že může být příčinou hyperaktivity dětí, ale patří také k látkám, které odvodňují. Alkohol patří mezi látky způsobující závislost a přispívající ke vzniku rakoviny.
Čím nejraději zaháníte žízeň?
Druhy balených vod
Kojenecká voda
Je jedinou balenou vodou, u níž je zaručeno původní přírodní složení, protože u této vody je zakázána jakákoliv úprava, která by jej měnila. Jde o vodu z podzemního zdroje, určenou k přípravě kojenecké stravy. Jak podotýká SZÚ, pít ji může každý.
Pramenitá voda
Stejně jako do kojenecké, ani do této nelze přidávat nic navíc kromě oxidu uhličitého. Na rozdíl od kojeneckévody ji výrobce může upravovat např. filtrováním nebo dezinfikovat ozonem. Podle SZÚ je ale každý zásah rizikovým bodem při výrobě
a může snižovat záruku stability jakosti. Také tato voda je určena k trvalému požívání dětmi i dospělými.
Přírodní minerální voda
I ona je z podzemního zdroje, ale schváleného Ministerstvem zdravotnictví. Lze ji upravovat stejně jako vodu pramenitou i oxidem uhličitým. Rozdíl je v tom, že obsahuje minerální látky. Jejich obsah pak říká, zda jde minerálku velmi slabě, slabě, silně nebo velmi silně mineralizovanou. Na obsahu minerálních látek přitom záleží, protože od něj se odvíjí, kolik, jak často a kdo ji má pít.
Balená pitná voda
Nebo také stolní, perlivá voda či sodovka (po obohacení oxidem uhličitým). Splňuje stejné požadavky jako voda z kohoutku a takto ji také většina firem vyrábí – stáčí ji ze stejného zdroje jako vodu vodovodní. Stejně tak může být upravovaná. Na rozdíl od vody z kohoutku ale některé stolní vody jsou dodatečně obohaceny minerálními látkami (např. hořčík, sodík, draslík apod.). Pokud se tak stalo, musí výrobce na obale uvést, že minerální látky jsou uměle doplněné.
I přesto SZÚ uvádí, že ve srovnání s vodou z kohoutku nemá ta stolní prakticky žádné přednosti. Spíše naopak – kvalita je srovnatelná a u balené pitné vody se nedozvíte nic o původu, úpravě, ani složení. Navíc může být nevhodně skladována,
píše František Kožíšek. Vychází přitom z vyhlášky o požadavcích na jakost a zdravotní nezávadnost balených vod, kterou vydalo Ministerstvo zemědělství už v roce 2004.
Léčivá voda
Ačkoliv by název sváděl k léčivu, jde o potravinu, která je na trh dodávaná ve zcela jiném režimu než léky. Tak trochu ke škodě zákazníka proto nemá na etiketě informaci o způsobu užívání a doporučeném dávkování. Také pro ni platí, stejně jako třeba pro doplňky stravy, že výrobce nesmí odkazovat na léčivé vlastnosti.
SZÚ upozorňuje, že vyhláška v jejím případě neklade požadavky kvality přímo na vodu v láhvi, ale na přírodní léčivý zdroj. Ten musí být mikrobiologicky v normě a mít posudkem potvrzené, co obsahuje. I tuto vodu lze upravovat, ale jen některými způsoby a o úpravě se musí zákazník vždy dozvědět z etikety.
Jak pít balené vody s rozumem
Podle odborníků se vyplatí znát druhy balených vod a sledovat, kterou pijeme, protože mezi nimi jsou rozdíly v kvalitě.
Je dobré číst etikety a vybírat si ty balené vody, které uvádí základní minerální složení. Existují jednoznačná doporučení, jaký je optimální obsah některých minerálních látek ve vodě.
Doporučené optimální hodnoty hlavních minerálních látek ve vodě
Bez omezení je dobré pít jen kojenecké, pramenité a slabě mineralizované nesycené balené vody.
Pokud někdo pije trvale jen středně a silně mineralizované vody, zvyšuje si riziko vysokého tlaku, kamenů ledvinových, močových i žlučových a některých kloubních nemocí. Zdravé toto pití není ani pro nenarozené dítě. SZÚ proto doporučuje u středně mineralizovaných vod nepít více než půl litru denně a ještě menší objem platí u silných minerálek.
Má-li někdo chronickou nemoc nebo bere dlouhodobě léky, není od věci, když se poradí s lékařem, které vody pít a jak často.
Balenou vodu by žíznivý člověk neměl pít přímo z láhve, protože se může snadno kontaminovat choroboplodnými zárodky z úst. Načatou láhev je třeba uchovávat v chladu, temnu a dopít ji do tří dnů od otevření.
