Žádná kariéra, žena má být matkou, ale zasloužilou a oceňovanou. Výchova dětí se má nést v přísném duchu, přece z nich nebudou rozmazlenci. Jen ať si hezky popláčou, to je zocelí. A samozřejmě, čím víc dětí, tím lépe. Takový názor zastávala německá lékařka Johanna Haarer.
Rodačka z Podmokel na Děčínsku psala knihy o výchově dětí, které se velmi líbily představitelům nacismu v Německu mezi válkami. Nacisté si totiž matek nesmírně považovali.
Johanna Haarer dokonce psala i o tom, jak nejlépe vychovávat děti v nacistickém Německu s podporou hodného strýčka Hitlera, z něhož ještě před válkou udělala dětmi opěvovaného hrdinu. Dnes víme jistě jedno: rozhodně by se nám to nelíbilo a její spisy patří na seznam odsouzeníhodné literatury obdobně jako Hitlerův Mein Kampf.
Nacistka Johanna Haarer (1900–1988) to možná původně myslela dobře, ale šlápla hodně vedle. Tato německá lékařka velmi apelovala na správnou péči o ženy v době těhotenství a na ideální výchovu dětí v rodinách, přičemž neopomněla vyznávat nacistické zásady tehdejší společnosti. Názory oddaně šířila ve své praxi i četných knihách a příručkách, jež napsala.
Stačilo, že byla lékařka
Její matka byla Češka a Johanna byla svého času i občankou Československa. Vystudovala medicínu a provdala se za lékaře Hellmutha Weese, s nímž se už po pár letech rozvedla. Nejprve pracovala jako asistentka pro plicní nemoci v Městském sanatoriu Harlaching v Mnichově, po druhém sňatku s primářem Otto Haarerem a po narození dvojčat jen rok po svatbě se však zcela oddala svému mateřství a péči o děti. Zároveň chtěla tyto předávat jakožto lékařka dále. I když neměla žádné vzdělání v pedagogice a pediatrii, jejím čtenářkám stačilo, že je lékařka a svými sloupky a články v časopisech si je naprosto získala. Z historie víme, že byla hodně populární.
Který z výchovných stylů je vám nejbližší?
Ne, že by počátkem třicátých let nebyly rady pro rodiče potřeba. Matky a otcové tápali, příručky pro rodiče neexistovaly, kojenecká úmrtnost byla poměrně vysoká – ledacos se přitom dalo zvládnout pomocí hygieny a správné výživy. Jenomže to nebylo všechno, Johanna Haarer k tipům na péči o děti přidávala myšlenky nacistické ideologie.
A právě proto ji podporovali všichni ti, kterým záleželo na tom, aby se nacistická propaganda co nejvíce rozšířila. Jen díky nacistům dostávajícím se k moci se mohla obyčejná doktorka píšící pro ženy stát slavnou. Pod rouškou dobře míněných rad matkám podsouvala zásady tvrdé výchovy v národně socialistickém duchu. Nechyběly ani řádky namířené proti Židům a komunistům.
Příšerná matka oddaná ideologii
V roce 1934 vydala Johanna Haarer knížku Německá matka a její první dítě, o dva roky později Naše malé děti a v roce 1939 dokonce titul nazvaný Matko, řekni mi o Adolfu Hitlerovi. Vychvalovala árijskou německou rasu, děti naváděla k tomu, aby vstoupily do Hitlerjugend, ženám radila, aby se účastnily výcvikového kurzu Říšských matek, který provozoval Svaz nacistických žen. Lékařka zřejmě věřila tomu, že zrovna tohle je správné.
Sama měla pět dětí, které v tomto duchu vychovávala. Své názory nikdy nezměnila, a to ani po válce, kdy její manžel spáchal sebevraždu. Sama byla na rok internována, ale jinak ji nečekal žádný postih a dožila se vysokého věku. Její spisy po válce neupadly v zapomnění, ale vydávaly se oproštěny od nacistické ideologie, kdy zůstal jen základ týkající se péče o děti. I když měla zákaz vykonávat lékařské povolání, zůstala až do důchodu ve zdravotnictví. A mezitím psala a radila dál.
Jak později vypověděly její děti, jako matka stála Johanna za nic. Byla neskutečně tvrdá, násilnická, potomci s ní jenom trpěli. Johanniny dcery po její smrti vydaly životopis, kdy konečně řekly pravdu. Netajily ani to, že Johanna zůstala přesvědčenou nacistkou. Když se její ideály nestaly skutečností, ponechala si je alespoň ve svém srdci. O Třetí říši s ní nikdo nesměl doma mluvit. V pozdějších letech byla závislá na alkoholu a prášcích.
Prosbám a pláči se neustupovalo
A jaké byly její výchovné názory odpovídající nacistické ideologii? Matka byla na prvním místě ve výchově a péči o dítě. Otci se nepřikládal žádný význam. Role matky byla vyzdvižena vysoko a oceňována, nebyla nijak podřadná. Spočívala v tom, že připravovala dítě na život v nacistickém Německu a měla za úkol z něj vychovat právě takového nadčlověka, jakého podle jejich představ země potřebovala.
Výchova byla tvrdá, děti se nesměly rozmazlovat a musely poslouchat, zocelit se. Zakazoval se nadměrný kontakt matky s dítětem, kojenec se měl nakrmit a pak nechat plakat v postýlce. Ve výchově nebylo místo pro slabost. Prosbám a pláči dětí se ve světě Johanny Haarer nesmělo ustupovat. Jediné pozitivní názory se týkaly prosazování kojení dětí, vyhýbání se alkoholu a cigaretám v těhotenství.
Na radách Johanny Harret nechyběly ani výzvy k tomu, aby ženy pro děti samy šily, pletly a háčkovaly oblečení nebo každý den připravovaly čerstvou ovocnou šťávu či zeleninové pyré. Místo kupovaného pečiva měly děti dostávat domácí sušenky. Mimochodem, i porod měl probíhat doma.
Johanna Haarer kupodivu nijak nespěchala na to, aby se děti samostatně naučily chodit na nočník co nejdříve, naopak jim ponechávala prostor, aby nedošlo k jejich fyzické i psychické újmě.
Čím více dětí, tím lépe
Pro spoustu žen muselo být příjemné, že jejich výkon v rodině a domácnosti byl konečně uznán, bylo by iluzorní to popírat,
prohlásila Kirsten Heinsohn, historička z Výzkumného centra pro soudobé dějiny v Hamburku. Tehdy to byla součást nacistické ideologie. Ženy se mohly naplno věnovat mateřství a nemusely pracovat, dostávaly také finanční podporu a ocenění za počet narozených dětí.
Uznání mohlo mít i viditelnou podobu. Matčin kříž byl udělován na veřejných oslavách za čtyři až pět dětí, při počtu osmi dětí zasloužilá matka dostala Zlatý mateřský kříž. Od roku 1933 také existovala manželská půjčka až 1000 říšských marek a právě za každé narozené dítě se část půjčky odpouštěla. Kromě toho německé rodiny dostávaly přídavky na děti a slevy na dani. Podobně si později rodiče zavazoval nejen socialistický režim v Československu.
Galerie: Život dětí v minulosti
Jenomže na druhou stranu, německé ženy, které nesplňovaly podmínky národních socialistů, třeba kvůli nemoci nebo postižení, nesměly mít děti. Sterilizace byla nucená a pro dědičně nemocné ženy platil zákaz sňatků, na což dohlížely speciální soudy. Ve snaze zvýšit počet vhodných dětí pro nacistické Německo byl roku 1935 spuštěn program Lebensborn, jeho zakladatelem byl Heinrich Himmler.
Speciálně zřízená místa, například v sanatoriích nebo na zámcích, sloužila k tomu, aby v nich přicházely na svět děti pouze vhodného původu, které mířily k adopci do vhodných rodin. Tyto porodnice byly rozšířeny po celé Evropě, jedna byla například na zámku ve Veltrusech. Nejvíce dětí se takto narodilo v Norsku, kde bylo takových míst hned devět.
A právě i tam se praktikovala stejná forma přístupu k dětem, jakou prosazovala Johanna Haarer. Disciplína, tvrdá výchova, žádné rozmazlování. Vedoucím programu Lebensborn byl Max Sollmann, který byl po válce s dalšími členy sice obviněn norimberským soudem, ale nakonec byli všichni zproštěni viny.
Zdroje: de.wikipedia.org; forum24.cz; wdr.de
