Takzvaná sakrální neuromodulace se v ostravské fakultní nemocnici používá už zhruba šest let. Až do loňského roku ale pomáhala řešit pouze močovou inkontinenci. Nově pomáhá i lidem, kteří mají problém s únikem stolice nebo smíšenou inkontinencí.
„Pacientů je poměrně hodně. Je to ale výrazně tabuizované téma, o němž se nemluví, proto řada z nich, ale ani lékařů, neví, že tento stav je řešitelný,“ vysvětluje proktolog Milan Tesař z Chirurgické kliniky FN Ostrava.
Co léčba přináší
Neuromodulace je terapie, která nevyléčí příčinu onemocnění, ale podstatně zmírní jeho projevy. Aby bylo možné ji provádět, musí chirurg zavést do těla pacienta elektrodu stimulující vybrané části organismu elektrickými pulsy.
K elektrodě vždy náleží neurostimulátor, jenž vytváří pulzy. Jde o plochou kovovou krabičku s dobíjecí baterií, která je s elektrodou spojena kabelem. Neurostimulátor je většinou ovladatelný zvnějšku, takže terapii může lékař, ale i sám pacient upravovat.
Sakrální pak značí, že jde o zásah do činnosti nervů v křížové oblasti, jež se podílí na ovládání svalů pánevního dna, močového měchýře a svěrače konečníku.
Jak se stimulátor zavádí
Zavádění neuromodulátoru má tři fáze. Během první je pacientovi v celkové anestezii zavedena elektroda. Lékaři ji umisťují do blízkosti nervů jedním nebo dvěma vpichy přes přirozené otvory v křížové kosti.
Následně probíhá až třítýdenní testování, tedy nastavování frekvence a síly stimulace. V této fázi je implantovaná elektroda napojena na neurostimulátor, jenž je ovšem zatím vně těla pacienta.
Po dvou až třech týdnech odborníci léčbu vyhodnotí. Pokud většina potíží po stimulaci neustoupila, elektrodu v podobě tenkého drátku chirurg z těla vyjme. Pokud ale pacient výrazné zlepšení pociťuje, terapii mu lékaři zachovají a neurostimulátor včetně kabelu mu všijí natrvalo do podkoží hýždě.
Pacient následně může nastavovat režimy stimulátoru, a to s pomocí aplikace v mobilu. „K dispozici má ovladač, kterým si podle svých pocitů optimalizuje nastavení,“ vysvětluje Jan Krhut z Urologické kliniky ostravské fakultky.
Novinka není pro každého
Speciální metoda má široké využití. Používá se například u žen, u kterých se problémy s inkontinencí objevily po porodu, kdy došlo k poranění análního svěrače. Další indikací jsou například idiopatické inkontinence, kdy lidé trpí neovladatelným únikem stolice. Neuromodulace se uplatňuje také u pacientů s tzv. LARS-syndromem, který vzniká po nízkých resekcích rekta, a to například u onkologických případů.
Lékaři ale upozorňují, že ji není možné použít ve všech případech inkontinence. Ve Fakultní nemocnici Ostrava se na doporučení podílejí hned několik lékařů různých specializací. Jde o urology, proktology a gynekology.
Pokud je metoda dobře zvolená, dokáže pacientům výrazně zlepšit kvalitu života, protože stolice přichází v pravidelných intervalech a pacienti ví, kdy ji mohou očekávat. „Sníží se frekvence stolic a pacienti pak nemají častá nutkání,“ doplňuje doktor Tesař.
V Olomouci 12 pacientů
Ve FN Ostrava byl neurostimulátor pro sakrální modulaci voperován již 12 pacientům. Ve většině případů s pozitivním výsledkem,
uvádí nemocnice v tiskové zprávě.
V Česku je aktuálně pět nemocnic, které používají pro léčbu úniku stolice také neurostimulaci. Jendou z nich je například i FN Olomouc (o zavedení metody v této nemocnici jsme psali zde).
Ostravská fakultní nemocnice je ale dle svých slov jediným pracovištěm v republice, kde k problematice pánevního dna přistupují lékaři komplexně, mezioborově a sakrální neuromodulaci používáme k léčbě smíšené inkontinence, tedy úniku moči i stolice.
Neurostimulaci lékaři nepoužívají jen pro zvládnutí inkontinece. Jak jsem na Vitalii už psali, mírní jí také projevy Parkinsonovy nemoci nebo silnou chronickou bolest. V obou případech již neurostimulátory umožňují autonomní režim. To znamená, že ovládají samy sebe a přizpůsobují svoji aktivitu odezvám z mozku či míchy.
