Mezi oblíbená rčení pana Nováka ovšem patří – „demokracie je bordel“. Slovo demokracie mu svým způsobem uhranulo. Další oblíbený výrok zní: „Demokraticky ti nařizuji a ty to prostě uděláš, jak jsem řekl.“ Doma je v této souvislosti ještě stručnější. Jeho „řekl jsem“ má platnost zákona. Je to prostě velký šéf. Tedy ve své rodině.
Co se dozvíte v článku
Doma velký tyran, v práci malý šéfík
Chyby u členů své rodiny vidí pan Novák i tam, kde nejsou. Nic ze svých názorů si pro sebe nenechá. Častěji vztekle křičí, než uraženě mlčí. Pokud mlčí, je živoucím dokladem výroku „můžeme mlčet, ale nemůžeme nekomunikovat“. Uražená podrážděnost z něj čiší na sto honů. Okořeněna je neomylností a samolibostí. Stručně řečeno – je to tyran domácí.
V práci jde spíše o „šéfíka“. Jakési vedoucí postavení sice má, ale nic velkého. Vůči svým nadřízeným je servilní. Hovorová mluva jeho přístup nazývá „rektální horolezectví“. V rámci dialektické jednoty nadřízenosti a podřízenosti vyjadřuje jeho jednání popis cyklisty: nahoře se hrbí a dole šlape. Onen „cyklista“ šťastný rozhodně není. Spíše než radostnou spokojenost prožívá pocity trvalé naštvanosti. Úspěšně je promítá do svého okolí. Mistrem je ve ztrpčování života svých blízkých. Chybí mu sebekritičnost. Bývá mistrem kritiky druhých.
Zadržte jednoznačný soud
Kdosi z rodiny pana Nováka o svém příbuzném prohlásil, že „je to esesák“. SS v tomto tvrzení je zkratkou slov „semtex“ a „skřet“. Nebylo tomu tak vždycky. Onen muž by si mohl povzdechnout shodně s básníkem Josefem Václavem Sládkem: „Dětství moje bylo bez radosti.“ Opravdu je neměl snadné. Pravda je, že nikdy nepřipomínal šťastně se usmívající, krásné robě vhodné coby reklama na Sunar. V raném věku prožíval mnohé úzkostné pocity. Cítil se odstrčený, málo milovaný.
Mezi vrstevníky nikdy nebyl hvězdou. Sice ne „černou ovcí“, ale moc kamarádit se s ním nikdo nechtěl. S blížící se pubertou prožíval pocity méněcennosti.
Občas byl obětí šikany. Opomenuli jsme jednu poměrně důležitou věc. Mezi svými vrstevníky byl vždy spíše menší postavy. Že by se u něho projevil tzv. Napoleonský komplex?
Napoleonský komplex – nejde jen o výšku
Hovorová definice zde hovoří o komplexu malého chlapa. Vědeckou definici hned tak nenajdete. Zřejmě ani neexistuje. Určitě zde platí „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“.
Neslyšel jsem nikdy o dívce, jež by prahla po tom, aby její chlapec byl menší, než je ona sama. Opačný požadavek je naopak velice častý. Dopad omezených šancí k seznámení na psychiku je nasnadě.
Nemusí vždy jít jen o tělesnou výšku. Někdy stačí i jiný subjektivně vnímaný nedostatek či tělesná indispozice. Vznikne tzv. mindrák (z německého Minderwertigkeitskomplex). Na jedné straně úzkostná nejistota o svých kvalitách a o umění být přijímán jinými lidmi. Na straně druhé až zoufalá snaha tento pocit kompenzovat. Když slyšíme o kompenzaci pocitu méněcennosti, vybaví se jméno Freudova – posléze zavrženého – žáka Alfreda Adlera. Ten jej důkladně popsal. Mohl vycházet z vlastních zážitků. Jako dítě býval často nemocný. Mimo jiné trpěl křivicí. Ta ho velmi omezovala v chůzi. Měl pocit, že po narození mladšího bratra byl matkou citově odstaven na druhou kolej. Traumata v dospělosti dokonale kompenzoval nejen jejich popisem, ale i léčbou neuróz. V neposlední řadě je považován za zakladatele institucionalizovaného poradenství při výchově dětí.
Možná je i horší varianta. Nedostatek se dotyčný snaží zakrýt arogantním chováním, sekýrováním druhých, touhou je ovládat. Nenápadnost takového postupu je srovnatelná s tím, jako by si člověk malého vzrůstu pořídil chůdy. Poněkud úsměvné a dnes již zastaralé je, pokud dotyčný volí boty s vysokými podrážkami. Pořídit si opravdu velké auto je ovšem něco jiného. Též ozdobit své jméno řádkou titulů a hrdě je prezentovat při každé příležitosti je z tohoto šálku čaje.
Napoleon za to nemůže
Název komplexu je dán mýtem o malém vzrůstu francouzského císaře. Tvrdí se, že právě proto chtěl být Napoleon Bonaparte největší na bojištích. Menší postavy byl ovšem jen z pohledu průměrného vzrůstu lidí žijících o hodně později. Nejenže měl tzv. vojenskou míru. Měl i pár centimetrů nad tehdejší průměr. Že chtěl být největším milovníkem, nesouvisí s centimetry, ale spíše s testosteronem.
Faktem je, že Napoleonova osobní garda byla složena z mužů vyšších než sám císař. Mýtus o malém tyranovi je tudíž jen důkazem úspěchu anglické propagandy. Faktem ale je, že galerie největších zločinců dvacátého století, namátkou Stalin, Lenin, Hitler, Mussolini, je tvořena muži spíše menších postav.
Co s tím?
Domluva a vysvětlení nepomáhá. Pláč či křik bude „Napoleon“ považovat za důkaz vaší hysterie. Dlouhodobým soužitím s dotyčným riskujete ztrátu radosti ze života a nejedno psychosomatické onemocnění. Radím: Nebrat!
