Záněty středního ucha patří mezi nejčastější infekční onemocnění v dětském věku. Zhruba 75 % do tří let věku zažije minimálně jeden zánět středního ucha. Děti, které poprvé onemocní dříve než v jednom roce, častěji trpí opakovanými záněty, které více přechází do chronické formy. „Záněty středního ucha zahrnují různé zánětlivé infekce středního ucha a podle příznaků, závažnosti a délky trvání se dělí do několika kategorií: akutní či chronické záněty středního ucha, opakované otitidy, záněty doprovázené výtokem,“ vysvětluje prof. Viktor Chrobok, primář Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Pardubické krajské nemocnice.
Zánět středního ucha, zvláště u malých dětí, nemusí být na první pohled poznat. Dokonce jej nemusí odhalit ani lékař, pokud na tuto diagnózu nemyslí. To se týká zejména dětí do dvou měsíců věku. U takto malých miminek se objeví zánět horních cest dýchacích, rýma a horečka. Na druhé straně u velké části kojenců se nemusí horečka vůbec objevit a zánět se dokonce nepozná ani z krevního obrazu.
Náhlá bolest útočí i v noci
Skoro každý rodič malého dítěte zažil potomka, který si naříká na bolavé ouško. Miminka si ucho obvykle třou rukou a nešťastně kňourají. Často se dítě probudí bolestí v noci a nemůže usnout. Také je schvácené, neklidné, pláče a nechce si nechat sáhnout na ucho. Horečka může, ale také nemusí zánět doprovázet. Někdy se objevuje zvracení nebo průjem. Jako rodič můžete v první chvíli podat léky proti bolesti a horečce a vyčkat do rána. Pokud se vydáte za dětským lékařem, pravděpodobně vás odešle ke specialistovi otorinolaryngologovi.
Mezi příznaky středoušního zánětu a jeho komplikace patří:
Bolest ucha bývá nejčastějším příznakem. Nicméně pětina dětí bolest v uchu nemá. Je třeba odlišit bolest u zánětu zevního zvukovodu, který je spojen s bolestmi při tahu za boltec a zduřením měkkých tkání stěny zvukovodu, u angíny s typickým nálezem zarudlých a povleklých mandlí a u stomatologických potíží;
- Výtok z ucha je sekrece ze středního ucha, která vytéká do zevního zvukovodu při protržení bubínku;
- Nedoslýchavost je častý příznak středoušního zánětu, který však lze potvrdit až u starších dětí;
- Závrať patří mezi méně časté příznaky otitidy, projevuje se poruchou stability;
- Šelest v uchu udávají pacienti výjimečně;
- Otok a zarudnutí v okolí ucha jsou obvykle přítomny za boltci u akutního zánětu spánkové kosti;
- Obrna lícního nervu se vyskytuje při zánětlivém postižení spánkové kosti, projevuje se omezenou hybností poloviny obličeje.
Záněty středního ucha jsou častou komplikací infekce horních cest dýchacích. Na začátku zánětu bývá obyčejná rýma, která způsobí ucpání nosu. Infekce způsobuje otok sliznice nosní dutiny, nosohltanu, sluchové trubice a pak i středního ucha. Otoky sníží průchodnost Eustachovy trubice, kde vznikne podtlak a později hnis, který se hromadí ve středoušní dutině. Odtud se bakterie nebo viry, které se vyskytují v nosohltanu, dostanou do středního ucha a způsobí akutní hnisavý středoušní zánět. Samotný zánět středního ucha se objevuje s odstupem 3 až 7 dnů od začátku kataru horních cest dýchacích.
Čeká vás píchání oušek?
Záněty středního ucha se diagnostikují prostřednictvím ORL vyšetření. Využívá se zejména otoskopie, která se skládá z vyšetření vlastního bubínku, zevního zvukovodu, boltce a jeho okolí. Lékař u dítěte sleduje postavení boltce, oblast za boltcem a zevní zvukovod. Při vyšetření membrány bubínku je třeba posoudit jeho postavení, barvu, průhlednost a pohyblivost.
„Na počátku rozvoje zánětu dochází u pacientů ke vpáčení bubínku, které je podmíněno negativním tlakem ve středoušní dutině. Po vytvoření hnisavého sekretu je patrné vyklenutí bubínku nejprve v zadní polovině a později i v přední polovině. Pro pacienty s akutním hnisavým středoušním zánětem je typické, že mají zarudlý, ztluštělý, vyklenutý, netransparentní bubínek s omezenou pohyblivostí,“ dodává prof. Chrobok.
Mezi hlavní způsoby léčby zánětů středního ucha patří užívání antibiotik a paracentéza (proříznutí bubínku) neboli „píchání uší“. To není nic jiného než proříznutí bubínku jehlou. Tak se uvolní sekret ze středoušní dutiny. Samotné „píchání uší“ netrvá nijak dlouhou dobu, je sice nepříjemné, ale velmi rychlé. Obvykle se před zákrokem provede znecitlivění nebo umrtvení bubínku.
Antibiotika se obvykle podávají po dobu 7 až 10 dnů. Je však třeba důsledně dodržovat zásady jejich správného užívání, aby se předešlo nárůstu antibiotické rezistence u těchto mikrobů. Může se totiž snadno stát, že při nesprávném použití antibiotik už příště nemusí jinak účinné léky zabrat a vhodná metoda léčby se hledá hůře. „Léčba se doplňuje podáváním léků proti bolesti a teplotě, kapky do nosu a v případě výtoku z ucha je nutné i lokální ošetřování zevního zvukovodu. U opakovaných otitid je možné zvážit možnost očkování, chirurgické proříznutí bubínku se zavedením gromety (ventilační trubičky), odstranění nosní mandle nebo operaci spánkové kosti,“ popisuje lékař.
Prevence: očkování?
Záněty středního ucha jsou v dětském věku velmi časté. Některé faktory jejich pravděpodobnost jejich výskytu zvyšují. Zejména se jedná o předčasný porod, nízkou porodní hmotnost a rozštěp patra. Současně pokud miminko pobývalo na jednotce intenzivní péče, nebylo kojeno a má více sourozenců, je pravděpodobnější, že onemocnění. Negativní vliv má pobyt v zakouřeném prostředí, kouření rodičů a také používání dudlíku.
Mezi preventivní opatření proti vzniku zánětů středního ucha je očkování dítěte proti pneumokokům. Ty způsobují velkou část zánětů, ne však všechny. „Neplatí, že když dáte dítě očkovat proti pneumokokům, už nikdy neonemocní zánětem středního ucha. Ale výrazně tak snížíte pravděpodobnost, že se tak stane,“ uzavírá Prof. Viktor Chrobok.
