Za svůj život se stihl několikrát oženit, měl velkou slabost pro ženy a odsuzoval žárlivost. Jeho osobní život a kariéru však nejvíce ovlivnila maniodepresivní psychóza – dnes se používá označení bipolární afektivní porucha. Trpěl jí následkem událostí prožitých během druhé světové války. Přesto se však do povědomí veřejnosti zapsal jako jeden z nezapomenutelných českých herců.
Co se dozvíte v článku
Tragická ztráta v dětství
Miloš Kopecký se narodil 22. srpna 1922 v Praze do rodiny pražského kožešníka Vladimíra Kopeckého a Marty Grimmové. Jeho matka byla židovského původu. Dětství trávil v kulturně podnětném prostředí, které ovlivnilo jeho budoucí umělecké směřování. Již jako chlapec projevoval sklony k dramatickému projevu a lásku k divadlu.
Nástup nacismu a okupace Československé republiky znamenaly zlom nejen v životě země, ale také v osudu Kopeckého rodiny. V roce 1944 byl Kopecký internován v pracovním táboře v Bystřici u Benešova. Jeho matka byla deportována do Osvětimi, kde zemřela. Tato ztráta se na něm hluboce podepsala a ovlivnila jeho vztah k životu i lidem.
Po osvobození se Kopecký rozhodl, že se bude věnovat herectví. Trauma z válečných let se ale nevytratilo. V pozdějších rozhovorech vysvětloval, že jeho psychické problémy mají kořeny právě v době okupace a v osobní ztrátě matky. Byl to právě život v protektorátu a prožitá utrpení, co formovalo jeho vnitřní svět a herecký projev.
Divadelní a filmová kariéra
Po druhé světové válce nastoupil Miloš Kopecký do divadla Větrník, kde se sešel s celou řadou mladých talentů. Odtud se přes Divadlo satiry a Městská divadla pražská dostal až do Divadla na Vinohradech, kde působil od roku 1965 až do konce života. Jeho jevištní projev byl brilantní, vyznačoval se ironickým nadhledem a typickým humorem.
Během své herecké kariéry ztvárňoval klasické i moderní role. Nezapomenutelným se stal například jako Harpagon v Molierově Lakomci nebo Richard III. ve stejnojmenné Shakespearově hře. Na Vinohradech exceloval dále jako Sartorius v dramatu George Bernarda Shawa.
Ve filmu debutoval ve 40. letech. Diváci si ho pamatují z rolí královského rádce v Pyšné princezně nebo jako barona Prášila. Ikonická se stala také jeho postava Hogofoga v parodii Limonádový Joe. Ve filmu Dobrý voják Švejk pak nezapomenutelně ztvárnil polního kuráta Katze. Velký úspěch měl ale například i v televizním seriálu Nemocnice na kraji města jako doktor Štrosmajer.
Osobní život a duševní nemoc
Kopecký byl čtyřikrát ženatý. Jeho první manželkou byla herečka Stella Zázvorková, se kterou měl dceru Janu. Ta však během svého dospívání spáchala sebevraždu, což byla pro herce nesmírně těžká rána. Jeho poslední manželkou byla tanečnice Jana Křečková, se kterou měl dceru Barboru.
Herec dlouhá léta trpěl maniodepresivní psychózou, což je duševní choroba, kterou dnes známe spíše pod názvem bipolární porucha. Poprvé se u něj nemoc naplno projevila v 50. letech. Následně procházel obdobím hlubokých depresí střídaných euforickými stavy. V roce 1979 o své nemoci otevřeně promluvil v rozhovoru, což tehdy nebylo obvyklé a vyvolalo to silnou odezvu.
Přestože byl vídán na jevišti či obrazovce jako suverénní a vtipný muž, v soukromí bojoval s vlastními děsy. Jeho nemoc ovlivňovala nejen osobní vztahy, ale také jeho práci. Byl znám svou náročností na režiséry i kolegy, často propadal záchvatům vzteku či melancholii. Dlouhodobě se léčil, ale nemoci se nikdy zcela nezbavil.
Užívali jste už někdy antidepresiva?
Kvůli maniodepresi nedokázal někdy vstát z postele
Že byl vážně duševně nemocný mu mnoho kolegů z branže nevěřilo, protože si je často a rád dobíral a na první pohled nepůsobil, že by ho sužovala nějaká psychická choroba. Nicméně, když ho postihla deprese, jeho stav byl natolik závažný, že mnohdy nedokázal ani vstát z postele.
Sám si dlouho nechtěl připustit, že trpí maniodepresivní psychózou, a tak nějaký čas tvrdil, že jde pouze o neurózu. Nebyla to však pravda, což dokazuje mimo jiné i skutečnost, že se svého času nechal léčit elektrošoky. Kvůli strachu ze ztráty paměti však brzy od tohoto typu léčby upustil.
Ani lékaři to s ním ale neměli snadné. Jeden z psychiatrů, u kterých se herec léčil, v rozhovoru uvedl, že Kopecký byl neukázněný pacient a léky bral jen, když se mu zrovna chtělo. Údajně si zapisoval do deníku, který z léků mu nejvíce zabírá, přičemž nejvíce si chválil Rohypnol.
Poslední dny v psychiatrické léčebně
Ke konci života se jeho zdravotní stav prudce zhoršil. Trpěl rakovinou žaludku a zároveň se zintenzivnily i jeho psychické problémy. V roce 1996 byl hospitalizován v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, kde 16. února téhož roku zemřel. Bylo mu 73 let. Jeho pohřbu se zúčastnily stovky kolegů, přátel a obdivovatelů.
Miloš Kopecký zanechal v české kultuře nesmazatelnou stopu. Byl mistrem ironie, člověkem s hlubokým porozuměním lidské tragikomičnosti a hercem, který dokázal bavit i dojmout. Jeho role zůstanou navždy součástí zlatého fondu českého divadla a filmu.
