Udává se, že člověk bez vody vydrží maximálně pět dní. Nezkoušejte si to ale ověřovat na vlastní kůži, vždyť existuje tolik druhů dostupného pitiva. Sáhnout můžete po čisté vodě, slazené limonádě, iontovém nápoji, hořkém toniku, po vychlazeném pivku nebo po tisíce let staré vodě – tedy vodě minerální. Víte, odkud se minerálka bere a jak dlouhé jsou hlubinné vrty, ze kterých se čerpá? Vypijeme někdy všechnu minerální vodu světa?
Není voda jako voda
Vody můžeme snadno rozdělit na dvě skupiny, a to vody upravované z povrchových zdrojů, což je voda ze studny, vodovodu a balená pitná voda. Druhou skupinu pak tvoří čisté přírodní vody z podzemních zdrojů, což jsou vody pramenité, kojenecké, minerální a léčivé. Pro všechny vody této kategorie platí, že nesmí být chemicky upravené, protože pocházejí z čistě přírodních zdrojů a vznikají bez zásahu okolních vlivů či člověka. Často se pak zejména v internetových prodejnách setkáme s termíny stolní voda, to je však hloupý renonc. „Stolní vody byl původní název pro pramenité a pitné vody, ale dnes se už dávno nepoužívá. Legislativně totiž neexistuje,“ vysvětluje Jana Ježková, předsedkyně českého Svazu minerálních vod.
Speciální kategorií jsou vody přírodní minerální, které musí mít na etiketě obalu uveden obsah minerálních látek. „Každý si může vybrat, jakou minerální vodu bude pít. Ty nízce a středně mineralizované vody jsou vhodné ke každodennímu pití pro všechny, vody s vyšší mineralizací nad 1500 mg/l rozpuštěných pevných látek jsou vhodné při zátěži, v letním období nebo při sportu, kdy je potřeba rychle doplnit minerály,“ upozorňuje Jana Ježková na častý omyl, že se minerálky musí střídat.
Jinou kategorií jsou minerální vody z přírodních léčivých zdrojů, tzv. léčivé minerální vody, jejichž konzumaci je vhodné konzultovat s lékařem. Dokáže doporučit, jaký druh nejlépe vyhovuje zdravotnímu stavu.
Minerálka je voda „z pravěku“
Že se minerální voda čerpá ze země, ví každé malé dítě, ale kde se tam ta voda bere, to už tak zřejmé není. Teorie o podzemních nádržích našich prapraprapředků jsou tak trochu mylné. Původ je mnohem jasnější, voda, která před mnoha tisíci lety napršela a zasákla do půdy, prostoupila postupně vrstvou hornin až do desítek či stovek metrů pod povrch země. Zde se přirozeně a dokonale vyfiltrovala a obohatila o minerály a přírodní oxid. Odtud je pak čerpána z hloubi až dvou kilometrů.
Tvorba minerální vody se tak nepočítá v řádech roků, ale spíše v desítkách, stovkách či tisících let. Hovoří se o tom, že když se na úpatí Krušných hor, v běžné srážkové době, déšť zasákl do podzemí a šel do hloubky zhruba tisíc metrů, vyšel na povrch po dvou tisících let v podobě Karlovarské minerální vody. Když tedy v blízké době hodně zaprší, můžeme počítat s tím, že za tisíce let si na této dešťovce naši potomci pěkně pochutnají.
Česko je velmocí, ale vrtat nemůže každý
„Česká republika je v oblasti minerálních vod velmocí. A to nejsem patetický. Díky velice pestré geologii máme na našem území všechny druhy minerálních vod: Termální, vysoko i nízko mineralizované, prosté i sycené oxidem uhličitým, včetně specifických minerálních vod charakteristických zvýšenými obsahy některých komponentů s léčivými dopady. Nedovedu si představit jiné místo na světě, kde by bylo tak pestré zastoupení minerálních vod, jako má Česká republika,“ říká Zbyněk Hrkal z Ústavu hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Nejbohatší na zdroje přírodních minerálních vod je oblast západních Čech, přičemž tradiční a nejznámější symbol lázeňství představuje Karlovarsko, které se chlubí hned čtyřmi obcemi s přírodní minerální vodou: v blízkosti Karlových Varů se nachází Kyselka a Korunní, další zdroj přírodní minerální vody pak najdeme v Mariánských Lázních a v Mnichově u Mariánských Lázní. Další známý pramen je například v Poděbradech. „Lázně Běloves jsou unikátní tím, že jejich minerální voda obsahuje arsen, Velké Losiny zas vynikají obsahem sirovodíku,“ popisuje Zbyněk Hrkal. Vody v oblasti Darkov jsou fosilní a leží tam miliony let. Jejich nevýhodou je však fakt, že jednoho krásného dne z nich bude vyčerpána poslední kapka. Tyto vody už totiž neobnovují.
Pro tak velké množství minerálních pramenů by si člověk skoro myslel, že vyvrtat díru do země a začít stáčet do lahví může kdokoliv, kdo má pod zahradou vhodný zdroj. Situace ale ani zdaleka není tak jednoduchá, jak se na první pohled může zdát. „Musí se provést vrtné práce, jímací práce a dlouhodobá čerpací zkouška, kdy se kontinuálně zkouší kvalita a stabilita vody. Probíhají odběry a analýzy a dojde k osvědčení zdroje a povolení. Tím to ale teprve všechno začíná,“ vysvětluje Zdeněk Třískala z Českého inspektorátu lázní a zřídel. Kdo dostane povolení, stává se správcem zdroje a musí dodržovat velmi přísná pravidla. Zakážou se lomy v okolí, v okolí se nesmí provádět hlubší stavby ani stavět přehrady, dálnice či koridory. To všechno by totiž mohlo zatlačit zdroje minerální vody, což by vedlo ke ztrátě celého pramene. Hlídat se musí i rychlost obnovy minerální vody v zemi. Hydrologové spočítají, kolik vody přitéká a kolik je tedy možnost odčerpávat. Kdyby se totiž z vrtů odčerpávalo více, než je povoleno, minerální voda by se nestačila obnovovat stále ve stejné kvalitě. „Pokud by začala klesat mineralizace vody, zakážeme čerpání,“ říká nekompromisně Zdeněk Třískala.
