Všechno to začalo 26. srpna 2020. Vít Večeřa, hasič olomoucké stanice, tehdy pomáhal svému tátovi při řezání dřeva. „Chtěl na chvíli pomoci jeden kus přidržet. Jenom v papučích jsem vyběhnul z domu, že mu pomůžu. Ujela mu ale bruska a pořezala mi levou ruku. Vykousala mi svaly, šlachy, zajela až do kosti, takže mi ruka zůstala viset jen na jedné části zápěstí. Poškodila i tepny, takže všude chrstala krev. Ruku jsme s tátou zaškrtili a volali jsme záchranku,“ popisuje okolnosti úrazu mladý hasič.
Jedenáct šlach ohýbačů prstů
Následovaly operace, rehabilitace a další operace. Celkem jich potřeboval pět. „Nejdříve to vypadalo, že o ruku úplně přijdu, ale díky péči na plastické chirurgii a rehabilitačním oddělení se ji podařilo zachránit, za což jsem jim moc vděčný,“ říká Večeřa, který si nyní zase plní svůj sen – zasahuje se svou jednotkou a zachraňuje ostatní.
Podle Bohumila Zálešáka, primáře Oddělení plastické a estetické chirurgie FN Olomouc, se v případě Víta Večeři setkaly tři nesmírně důležité faktory: perfektní chirurgický výkon operatéra, doktora Daniela Stehlíka a jeho týmu, včasná komplexní rehabilitace a pozitivně smýšlející a extrémně motivovaný pacient.
„Panu Večeřovi byly nejprve sešity všechny nervy zásobující ruku a obě vyživující cévy. Tak byla obnovena cirkulace a ruka zachráněna. Současně bylo sešito všech jedenáct šlach ohýbačů prstů a zápěstí a tři šlachy natahovačů palce a zápěstí. Následovaly další operace, během nichž byly postupně uvolněny nervy a šlachy a také byl opakovaně proveden regenerační lipografting,“ popisuje jednoduše složitý a náročný komplex výkonů primář Zálešák.
Zprvu ruka nefungovala, jen bolela
Po celou tuto dobu mladý hasič intenzivně rehabilitoval pod dohledem odborníků z Oddělení rehabilitace olomoucké fakultní nemocnice. „V začátcích byla funkční kapacita pacientovy levé ruky téměř nulová, navíc vše bylo doprovázeno silnými bolestmi a s tím spojenými poruchami spánku,“ uvádí primář Oddělení rehabilitace FN Olomouc Petr Kolář.
Rehabilitace byly náročné a velmi komplexní. Šlo o individuální fyzioterapii, vodoléčbu a elektroléčbu včetně elektroakupunktury na snížení bolestí, udržení schopnosti kontrakce denervovaných svalů, podporu regenerace zraněných tkání, a především na zlepšení motoriky ruky.
Hasič chtěl pracovat i sportovat
„Hlavním cílem fyzioterapeutů, lékařů, a především samotného pacienta byl návrat k původním aktivitám, tedy práci profesionálního hasiče a jeho koníčkům – sportovnímu lezení a dalším. Po dlouhé a vytrvalé rehabilitační péči a několika reoperacích se cíl nakonec povedlo splnit,“ kvituje Kolář.
Cesta Víta Večeři zpět mezi výjezdové hasiče však nebyla jednoduchá. „Operace, rehabilitace… To vše bylo strašně náročné fyzicky, ale především psychicky. Byl jsem odhodlaný být zase hasič, přes to nejel vlak. Moc mi v tomto ohledu pomáhali kluci ze směny, občas jsem se za nimi zastavil. Podporovali mě,“ popisuje.
„Také mi pomohlo, že jsem se po roce a půl mohl vrátit do práce. Začal jsem sloužit na operačním středisku, musel jsem se naučit nové věci, nahlédnul jsem do naší praxe zase z jiného úhlu a získal jsem další cenné zkušenosti. Vážím si toho, že mi to sbor umožnil,“ dodává hasič, pro nějž byla motivací k poctivé rehabilitaci také touha sportovat a žít jako dřív.
„Ať někdy přebalím vlastní dítě“
„Celou dobu jsem si říkal, že jsem mladý, že mám celý život před sebou, že chci zase sportovat a že jednou budu chtít třeba přebalit vlastní dítě. Takže udělám maximum pro to, aby ruka zase fungovala. Ta naděje, že bude všechno v pořádku, mě hnala dopředu. Zároveň jsem ale díky tomu úrazu zbrzdil a uvědomil jsem si, jakou hodnotu má v životě zdraví,“ uzavírá Vít, který tak může být inspirací pro pacienty po vážných a komplikovaných úrazech.
