Jiří Suchý kdysi veršoval: „Když je radost, přijde smutek, zmizí vše, co bylo fajn…“ Je-li radost nezřízená a neřízená, bezbřeze divoká, na realitu se neohlížející a smutek srovnatelný s totálním, hlubokým vyhořením, bez jiskřičky naděje, je to poetický obraz bipolární poruchy.
Bipolární porucha
- Jde o poruchu psychického stavu charakterizovanou dvěma nebo i více protikladně působícími vlivy narušujícími lidskou psychiku.
- Projevuje se střídáním mánie a deprese.
- Dalšími projevy poruchy může být rychlá a nečekaná změna nálad, výbušnost ad. Více dále v článku.
Obecně je známá depresivní fáze probíhající v lehké, střední nebo těžké podobě. Tj. jemně řečeno mizerná nálada, nulová energie, nechuť k aktivitě, nespavost, nechutenství, nezájem o sex, ztráta předchozích zájmů. Zkrátka „není, tu není, co by mne těšilo“. Podle Vladimira Vysockého, jež poznal depresi na vlastní kůži, je v jejím průběhu vaším přáním: „Tak jako ponorka klesnout až na dno a přestat vysílat volací znak.“
Deprese nemusí být zákonitě vystřídána opačnou tj. manickou fází. Možné to ale je.
Co je manický syndrom
Stručně řečeno je to přehnaný opak deprese. Jestliže vaše snažení deprese „zabrzdí“, je člověk s manickým syndromem zcela „odbrzděný“.
Nejprve k řekněme „normální“ variantě střídání, nenaplňující vymezení nemoci: Existují lidé, tzv. cyklotymní osobnosti, u nichž se během let objevují a střídají občasné rozlady, pasivita s nádechem deprese se zvýšenou aktivitou i pracovním výkonem. Odborně řečeno jde o střídání dysforie s hypománií.
Manický syndrom je nejčastěji – ne výlučně – zaznamenán u bipolární choroby. Tam se opět ne výlučně a v nepravidelných intervalech střídá s depresí.
Mánie je smršť aktivity
Vyznačuje se rychlostí reakcí, zvýšeným sebevědomím, neschopností odhadnout a zohlednit rizika i kontext situace a vlastního jednání.
Únava se při ní neobjevuje, spánek není nutný.
Na běžné společenské chování jaksi není čas.
Dotyčný nemusí jíst, může se ale hltavě přejídat bez ohledu na eventuální dietní omezení.
„Peníze, peníze, vy nic neplatíte, sotva vás dostaneme, hned vás utratíme,“ slova známé písničky vystihují manický postoj k financím. Postižený nakupuje bez rozmyslu, činí nesmyslné investice, půjčuje si bez ohledu na možnosti splácení. Často se dopouští trestné činnosti. Může dopadnout jako podvodník, tzv. bílý kůň, výtržník.
Jeho chování je jakoby bez zábran, nevhodně vtipkuje, je vulgární a drzý. Sexuální promiskuita je posílena obvykle nadprůměrnou sexuální výkonností a žádnými zábranami.
Zpěvák Daniel Landa mánii vystihuje v umělecké zkratce:
Můj systém už je TOTAL OVERLOAD,
hustej dým se valí z hlavy.
Nálada jako bomba nad městem,
který má vymřít na virus.
R: A v jeden okamžik se stanu maniak,
děsivý vobrovský monstrum s brutální vizí,
maniak, šílenej zabiják, bouchnu jak psychopat
a nebe spadne a zmizí jak sen.
Člověk s dg. mánie bývá nepřátelský
Syndrom může vést k zvýšené vztahovačnosti. Ta směřuje k následným zbytečným a situaci neadekvátním projevům obrany. Mírnější formou jsou tzv. rezonantní – nepřátelské, podrážděné, popudlivé nálady. Časté je kverulování.
„Člověk s touto diagnózou ale ví, co dělá, a neztrácí schopnost své chování zpětně vyhodnotit. Tak získává náhled,“ upozorňuje Marta Holanová. Psychiatrička mluvila o případu klatovského primáře dětského oddělení nemocnice s několika pacienty s mánií (o kauze: Případ „lékaře-mučitele“ dělá z lidí s mánií nebezpečné cvoky). Prý se jí po odeznění stavu vyděšeně ptali, jestli by mohli také někomu ublížit. Podle lékařky jim nic takového nehrozí.
Stav může přejít až do zmatenosti výrazně ztěžující kontakt s druhými lidmi. Poměrně rychlé může být střídání manického a depresivního syndromu. Nástup manického syndromu může být naopak okolím vnímán jako známka úzdravy z deprese. Když dva dělají jakoby totéž, není to totéž.
Kdysi dávno – po listopadové změně režimu – popsal jeden z mých klientů „nemoc začínajících kapitalistů“. Ač vzděláním technik popsal sám u sebe to, co znalci lidských duší nazývají hypománie.
Hypománie: Nemoc začínajících kapitalistů
V mírné podobě ji lze vnímat jako velmi nadprůměrný výkon a elán k různým činnostem. Dále velmi dobrá, optimistická, snad až poněkud povznesená nálada. Energie a vizí na rozdávání.
Ve střední a výraznější formě se objevuje značné sebevědomí, což samo o sobě vede k ochotě riskovat, a to i do míry, kterou ostatní již považují za nerozumnou. Velký „tah na branku“, žádné okolky – styl „žít a užít“. Zvýšená je orientace na sexuální požitky. Vztah k jídlu v extrémech. Buď na ně není čas, nebo naopak nezřízené hodování. Noční plenění ledničky nastává dílem v souvislosti s nedostatkem času jindy a jako pokus o uklidnění.
Lze zaznamenat zvýšenou potřebu a rychlost mluvy – tzv. telefonitis. Latiníky bych si dovolil doplnit poukazem na typickou „telefonitis mobilis“. Mobilní telefon je při ní stále v akci. Žádné místo není pro jeho užívání považováno za nevhodné. Jízda autem, pohlavní styk, návštěva divadla… mé mobilní druhé já je vždy – jak říkáme my, podnikatelé – ready.
Zvýšená aktivita, družnost, hovornost, sexuální apetit, to vše může vyvolat problémy, ale má to i něco do sebe. Ve vztahu k blízkým lidem to ale může být i poněkud jiné. Ti hypomaniaka totiž obvykle bez vlastní viny mimořádně rozčilují, popuzují. Má dojem, že úmyslně dělají hlouposti a neváží si toho, co mají.
Zmíněné tvoří jakési pozadí pro workoholismus. Ten není omezen jen na sebe sama. Postižení jej a priori předpokládají i u jiných lidí – zvláště u svých zaměstnanců a u osob, s nimiž jednají. Zavolat někomu, jehož pracovní doba začíná v osm, dejme tomu o půl třetí ráno, je normální. Nezamýšlejí se nad vhodností či nevhodností časového údaje, ale v podstatě ani nechápou, proč by to mohlo vadit. Pokud jde o práci na hodinu, bude trvat šedesát minut při ranním rozbřesku stejně jako před polednem. Pozor, nejde o tzv. skřivánky, ale ani o jejich protipól – sovy. Zvýšeně aktivní jsou stále.
Hypomanické epizody mohou být zcela ojedinělé a trvat jen několik dní. Častější je jejich opakování a délka uváděná v týdnech a ještě spíše v měsících. Může jít i o stav setrvalý – osobnost zcela a dlouhodobě charakterizující.
Není kouře bez ohně?
Tak docela jednoznačně to neplatí. Výjimečně mohou být projevy hypománie – jak již uvedeno – trvalé nebo střídány návratem k normě. Častěji jsou střídány epizodami depresivními. Nemusí jít o vzájemně striktně oddělená období. Střídání může mít formu „střihu“. Jakoby mávnutí proutkem od ježibaby přechází jedno do druhého. Může zde jít i o tzv. smíšenou epizodu.
Názory na příčinu onemocnění se dosti různí. Jisté snad je jen to, že v průběhu popsaných epizod dochází ke změnám v biochemických poměrech mozku. Často bývá zmiňována teorie o dědičných předpokladech, jež jsou aktivovány stresem a značnými nároky, jenž dotyčný citlivě vnímá v okolí. „Je toho na něj příliš,“ což vede k jisté zranitelnosti v rámci biochemické stability mozku. Důsledkem bývá mj. hypománie.
