V polovině minulého století se zásadním přínosem zapsal do výzkumu dětské agrese i Konrad Lorenz. Sám posléze připustil, že jej ovlivnila světová válka, v níž agrese triumfovala. Koncentrované zlo v agresivitě je údajně výsledek vrozených faktorů. Lze říci, že jsme ji zdědili. Není přesně jasno po kom, neb jen matka je jistá. Na okolnostech vývoje a výchově včetně vhodných podnětů záleží, co s agresivním potenciálem uděláme. Lze jej využít tvořivě – k dobrému. Nebo naopak. Každý může na strádání reagovat jinak. Aktivně, pasivně, regresí k dřívějším formám chování. Může utéci do deprese, ale i k projevům nevole. Podstatné je, že agresi chceme vybít.
Anička mě zbila aneb Agresivní jsou kluci i holky
V úvodu jsme zpochybnili představu dítka coby hodného andílka. Zpochybníme i další mýtus – dívky – andílka agresi neznajícího. Není podstatný rozdíl mezi mírou agresivity u chlapců a děvčat.
Rozdíl – vyšší výskyt agresivity chlapců a mužů – je v případech jednoznačně disharmonických. Tj. u osob označovaných již překonaným názvem psychopatických osobností.
Přečtěte si: 10 druhů psychopatů
Dále se gender liší projevy a zaměřením agresivity. Mužská agresivita je nápadnější a více zaměřená navenek. Ženská je skrytější, častěji se zaměřuje „dovnitř“. Zde se může mj. „somatizovat“ ve smyslu přesvědčení o fatálním dopadu některé fakticky bezvýznamné a nenápadné tělesné nedokonalosti. Ženy mají v souvislosti se stresem a agresí lepší paměť než muži.
Agrese a agresivita není totéž. Agresivita je česky útočnost. Agrese – projev útočnosti může být variabilní. Nás zajímá především varianta dětská. Ta, jež je projevována v předškolním a nižším školním věku. Psychologický slovník konstatuje – pokud druhé děti při hrách ustupují, je tento typ agrese posilován. Pokud si takové chování nedají líbit, má to naopak vliv tlumivý.
Vášničky všeliké
První projevy dětské agresivity namířené proti jiné osobě se objevují před druhým rokem. J. A. Komenský kolem druhého roku dítka zmiňuje „vášničky všeliké“. Trvání ataky je kratší než u dospělých. Objevují se již i „náhradní“ reakce. Například mrzutost, trucovitost, primitivní slovní i pohybový odpor. Není v tom nic ďábelského. Vývoj intelektu i repertoáru sociálních dovedností zákonitě naráží na sociální bariéry v okolí. Nelze si dělat, co chci. Je tu systém sociálních povinností a zákazů.
„Jak lvové bijem o mříže...“ napsal v jiné souvislosti Jan Neruda. Coby dítka netušíme, že je nerozbijeme. Systém „smí se – nesmí se“ není nic příjemného. Mimo jiné je doba předškolní dobou experimentace, který typ agrese je nejúčinnější. Jakým postupem nejlépe dosáhneme svého.
Láska prý prochází žaludkem. Agresivita spíše preferuje jiné části těla. Předškolní dítko může v souvislosti s ní regredovat na nižší úroveň oproti již dříve dosažené laťce toaletního tréninku. Tzv. anální agresivita znamená mimo jiné přinejmenším občasný návrat k pomočování a k pokálení. Výše citované rčení o lásce a žaludku má opodstatnění v občasných záchvatech nechutenství. „Špatně papat“ znamená obrátit na sebe pozornost, získat zájem a mnohého z rodičů vytrestat.
Mohlo by vás zajímat: Může za anorexii máma a za bulimii táta?
Pozoruhodný výzkum naznačuje rozdílnou reakci relativně přísných matek na dětskou agresivitu. Matky, jež jsou na dcery přísné v jejich raném dětství, se takto chovají, i když dcerka roste. Pokud jsou přísné na syna, pak zhruba mezi třemi až šesti lety jeho věku jsou více tolerantní. Je to prý proto, že matce dcera „zůstane navždy“. Proto cítí potřebu ji připravit na to, že ženská role není peříčko. K synovi se prý chová jako k „vojákovi na dovolené“. Na drsný svět mužů jej připravuje vlídností a povolností.
Jisté je, že odměňování agresivního chování – povolnost a maximální vycházení vstříc často krátkodobým přáním dítěte – agresivitu nesnižuje. Spíše naopak.
Takže trestat?
Je-li něco chyba, pak to ještě samo o sobě neznamená, že opak je správný. Trest sděluje, co nedělat. Neříká, co dělat. Zamezí spíše jen zjevným projevům agrese. Naopak podpoří její skryté formy. Vzniká nebezpečí přenosu. Nahromaděný vztek si dotyčný vybije tam, kde si to tzv. může dovolit. Mimochodem šikana mezi spolužáky se objevuje i v mateřských školách.
Existuje i symbolická agresivita projevující se ve hrách, kresbách, ale i v psychosomatických příznacích rozličných onemocnění – od astmatu třeba k neuróze.
Nabízí se jakási zlatá střední cesta. Děti trestat jen zřídka, symbolicky. Dát jim prostor pro sdělení přání. Vycházet jim vstříc. Dítka pak projevují jen menší míru agrese. Nejsou tolik frustrovaná jako ta, jež bývají trestána přísně, nebo naopak ta vystavená lhostejnosti. Učí se odreagovat agresivní napětí sociálně přijatelnou formou. Nejsou tu drsné tresty vyvolávající frustraci. Od toho je jen krůček k novým a novým projevům agresivních tendencí.
Co s tím?
Porůznu roztroušené rady klasika – Zdeňka Matějčka sdělují: Poskytnout dítěti dost pohybu, nechat je odreagovat přirozeným způsobem. U malých dětí vnímat agresivitu jako nezralou formu volání o pomoc. Jako sdělení, že jim něco chybí a s něčím si nevědí rady. Spíše odklánět pozornost od nevhodného chování než jít do střetu. Ten totiž nelze vyhrát. Dbát na přiměřený, stabilní denní režim. Agresivita může mít překvapivě blízko k nevyspalosti, hladu, ale i k nadměrně intenzivním emočním prožitkům.
Shrnul bych to: Přizpůsobit rychlost jízdy stavu vozovky. Dodal bych: Postarat se jim i o jiný program než je sezení u PC.
K tématu: Děti se nerodí líné. Jak rozhýbat malé lenochy?
Má záchvat vzteku? Nejprve se uklidněte vy
Co dělat, pokud dítko propadne záchvatu vzteku? Co zvolit z metody Komafri? Tj. jednat dle Komenského, Makarenka, nebo Frištenského? Začneme odzadu. Zápas, tím méně výprask, není to pravé. Agresivitu to jen podporuje. Domlouvat potomkovi jako Jan Zlatoústý a připadat si přitom jako Makarenko, nebývá úspěšné. Má-li to na počátku přece jen nějaký efekt, časem je menší a menší. Komenského reprezentuje výrok: „Vše ať plyne volně, bez násilí…“ Tj. dát najevo, že dítě není zlé, na projevy agresivity má nárok, neb nic lidského jemu ani nám není cizí. Vyčkat, pokud možno odklonit pozornost.
À propos: Zklidnit především sebe sama. Zkuste: Nádech nosem a slovo nádech. Výdech ústy a slovo výdech. Opakujte desetkrát. Přinejmenším takto nelze přivolat Polednici, neb zaměstnáte hlasivky jinak. Počítáte do deseti a vydýcháte to. Oboje je při zvládání akutního stresu dobrý postup.
Posléze dětem naslouchat, snažit se uspokojovat jejich potřeby, jednat velkoryse, ale znát hranice. Asertivní „ne“ je někdy potřeba. Zařídit věci, aby je dítě udělalo dobře, a pak je zato pochválit… opět citát Zdeňka Matějčka.
Autorova úpěnlivá prosba:
Dámy a pánové, občané obvykle středního či vyššího věku,
v případě, kdy cizí, nezvedené dítko zlobí, ba třeba se i svíjí zlostí, neposkytujte přítomným rodičům nevyžádané rady. Též se zdržte na adresu dítka vyhrůžek typu: „Dám tě do pytle a zavřu ve sklepě.“ Nenadávejte ani bezradné matce nebo otci. Pokud není dítko prokazatelně ohroženo, je nejlépe volit asertivní techniku selektivního ignorování: nereagovat, nevšímat si…
Místo mentorování si v duchu opakujte: „Štěstí je, když děti spí a spotřebiče fungují.“ (Miroslav Plzák)
