Pro nezasvěceného pozorovatele může pétanque vypadat jako nuda. Hráči se snaží hodit svou kouli co nejblíže malé, většinou dřevěné kuličce. Po hodu se skupina až šesti lidí nad lesklými kovovými koulemi sklání a debatuje o tom, která že koule je nejblíž.
Jenže pétanque není hra pouze pro staré lidi. Punc ´hry pro důchodce´ dostal pétanque díky francouzským filmům, ve kterých je francouzský kolorit představován právě důchodci v parku,
vysvětluje Ing. Pavel Vlk, prezident pétanque klubu POP Praha.
Pétanque je v zemi galského kohouta národním sportem číslo tři a hraje ho tu snad každý. Samozřejmě, právě seniorů, kteří nejsou tolik časově zaneprázdněni, je vidět v parcích nejvíce. Zvládne ji každý, kdo dokáže hodit nebo odkutálet kouli do vzdálenosti deseti metrů. Dokáže to jak malé dítě, tak i dříve narozený člověk. Pétanque se dá hrát celý život. Dokonce i z vozíku!,
dodává ing. Vlk. To ovšem není důvod, proč jej nehrát v mládí. Pokud se pétanque budete věnovat naplno, zjistíte, že to vůbec nemusí být malá fyzická zátěž. Jste celý den na nohou, neustále obhlížíte terén, uděláte několik set dřepů, několik set předklonů a těch kilogramů, které jste zvedli a odházeli, je také docela dost.
Pétanque je návyková hra. Člověk se do ní ´zažere´ a pak se k ní znovu a znovu vrací vždy, když je příležitost,
varuje Ing. Vlk a jako jeden z důvodů uvádí, že se jedná o hru s velice jednoduchými pravidly, které si každý rychle osvojí. Pétanque je navíc hra společenská – kromě hry probíhá konverzace, kterou lze relaxačně kombinovat například s konzumací…
Kde pétanque hrát?
Pétanque se dá hrát téměř na jakémkoliv povrchu, kde se koule může zastavit. Nejméně vhodná je dlažba, asfalt, trávník, hluboký písek (pláž) a bahno. Na tvrdém, takzvaně jezdivém povrchu se prosadí hráči s jemným citem hodit kouli na vzdálenost. Vyspělí hráči volí raději náročnější členitější povrch s kamínky, kde se uplatní správně hozené koule vysokým nebo středním obloukem s výraznou zpětnou rotací, případně i boční hod (podobně jako v kulečníku),
upřesňuje Ing. Vlk. Na takovém terénu se odehrávají i mistrovství světa a podobné soutěže, kdy se volí takový terén, aby se muselo střílet vzduchem. Kořením hry (sportu) pétanque je totiž jedna ze strategií – střelba, kdy se hráč snaží svojí koulí odrazit soupeřovu kouli. Nejcennější je pak tzv. carreau, kdy střelec prakticky vymění soupeřovu kouli za svoji.
Klasickým terénem jsou ušlapané parkové cesty. Hřiště na pétanque připomínají kurty, mají pískový povrch a bývají obvykle posypány drobnými kamínky. Já osobně jsem trénoval na všech druzích terénů, nejradši mám hrubší kamínky, ale ne úplně natvrdo ´zarostlé´do podkladu. Zde se dají hrát extrémně vysoké hody, kdy koule dojíždí jen krátkou vzdálenost a úspěch závisí na tom, jak přesně hráč tímto vysokým hodem dokáže umístit svoji kouli. Koulet po zemi totiž umí každý, hrát vysoké hody chce cit a trénink,
svěřuje se Ing. Vlk a dodává, že pro hru pétanque nepotřebujete žádnou průpravu, úspěch je výsledkem citu pro hozenou kouli. Podobně jako má někdo hudební sluch, tak někdo má nebo nemá „cit pro kouli“.
Veselé barevné, nebo elegantní kovové koule?
Pro hru pétanque nepotřebujete žádné speciální vybavení, ani oblečení, stačí mít koule. Běžné rekreační koule se pořídí poměrně lacino, zhruba padesát korun za jednu kouli a hráč potřebuje dvě až tři.
Na vrcholové úrovni se hraje pouze s tzv. homologovanými koulemi, které jsou všechny kovové a váží v rozmezí od 0,650 do 0,800 kilogramů. Pro rekreační hru lze použít barevné plastové koule, které jsou lehké a můžete s nimi hrát třeba za ošklivého počasí v místnosti. Nicméně odskoky plastových koulí při kutálení jsou úplně jiné a střelba s plastovými koulemi je také jiná. Hráč je navíc ochuzen o typický kovový zvuk narážejících koulí, který u plastových prostě nezazní. Nedávno se objevily i speciální koule z měkkého plastu, vhodné například do tělocvičny ‒ mají podobné vlastnosti jako kovové koule,
dodává ing. Vlk.
- Hra pétanque vznikla ve Francii. Před dvěma roky oslavila sto let své oficiální existence. Její počátky však sahají až do starověku. Rychle se rozšířil ve francouzsky mluvících částech světa a následně ještě dál. V České republice patří pétanque mezi moderní novodobé hry a zábavu, kterým lidé přicházejí teprve na chuť. Rádi ji hrají studenti, ale i celé rodiny o dovolených. Oficiální i stručná pravidla najdete na stránkách České asociace pétanque klubů.
Rozhovor s Romanou Vokrouhlíkovou
O tom, že pétanque není jen pro důchodce, nás přesvědčila studentka Romana Vokrouhlíková, čtyřiadvacetiletá členka Pétanque klub POP Praha – První Oddíl Petanque Praha, která reprezentovala Českou republiku předloni na Mistrovství Evropy v Turecku. Ženský tým se umístil na 2. místě. Minulý rok, na Mistrovství světa obsadily 5. – 8. místo.
Kdy jste začala hrát pétanque?
Začala jsem ve dvanácti letech.
Proč jste si vybrala zrovna pétanque a co vás na něm nejvíce baví?
K pétanque mě přivedla mamka, která si jej oblíbila. Zkoušela jsem to s ní a velice rychle mě to začalo bavit. Líbí se mi, že je to sport, který může hrát každý bez rozdílu fyzických předpokladů, a všichni jsou si herně rovni. Můžou hrát rodiče s dětmi, případně i dědeček s babičkou může tvořit skvělý tým.
Jaké to je srovnávat síly se zahraničními hráčkami?
Je to vždy příjemná změna oproti domácí základně. Na Mistrovství Evropy i světa se sejdou špičky ze všech zemí. Mohu si s nimi srovnávat síly, což je veliká výzva a motivace.
Jak často trénujete a trénujete i jinak než hraním?
Trénuji několikrát týdně. Snažím se udržovat si i fyzickou kondici, přestože se to nemusí zdát, právě kondice bývá na celodenních turnajích velmi důležitá. Často se stává, že závěrečné zápasy probíhají ve večerních až nočních hodinách.
Co byste vzkázala začínajícím hráčům?
Pétanque jednoznačně doporučuji všem hravým a soutěživým lidem v každé věkové kategorii, a to ať už se mu chtějí věnovat na soutěžní, nebo na rekreační úrovni. Pétanque dokáže být velmi zajímavý sport, musíte vymyslet taktiku a poté ji dokázat zahrát.
Foto: Ivana Dvorská a archív Romany Vokrouhlíkové
