Kateřina Švejdová, neuroložka a rehabilitační lékařka, která se specializuje na podiatrii v rehabilitační a podiatrické ambulanci v Praze-Petrovicích, hodnotí současný stav u dětí. Upozorňuje na to, že se jedná o závažný a multidisciplinární problém, který je třeba urychleně řešit na úrovni rodiny, školy, sportovních klubů i zdravotnictví včetně zdravotních pojišťoven, aby nastávající generace netrpěla získanými problémy pohybového aparátu výrazně více než generace jejich prarodičů. „Několik let provádím screeningová vyšetření dětí v prvních třídách základních škol a souhrnně lze říci, že pouze pětina dětí odpovídá normě jak v hodnocení nožky, tak pohybového aparátu jako celku. Při vedení rehabilitačních skupinových cvičení na školách, která zajišťujeme, je u dětí obecně patrná značná neobratnost, celková pohodlnost, někdy i horší motivace k pohybu a obezita,“ říká lékařka.
Nejčastější poruchou je noha vbočená nebo kombinace ploché a vbočené nohy
Plochou nohou většinou rozumíme oploštění podélné klenby různého stupně (viz obr 1). V raném věku cca do tří let je při zatížení nohy toto oploštění běžné.
Plochonoží 2. stupně
Přibližně do sedmi až osmi let věku dítěte by klenba měla „dozrát“ a otisk nohy se začne podobat dospělému člověku. Pokud klenba nedozraje, hovoříme o planovalgozním postavení nohy, tj. nožka je nejen plochá, ale i vbočená a vnitřní kotník nápadně prominuje navnitř (viz obr. 2).
Vbočená noha
Nejčastější poruchou je noha vbočená, eventuálně kombinace ploché a vbočené, někdy je spojená i s vbočením kolen (nohy „do X“), dále asymetrické zatížení nohy (viz obr 3.) spojené s výskytem skoliózy.
Asymetrické zatížení nohy
Deformity nohy jsou u dětí většinou vrozené. Jde o srůst prstíků, podhrnování prstu pod ostatní, případně závažnější deformity jako pes equinovarus (jde o nejčastější nepolohovou vadu nohy, počeštělý název: vrozená koňská noha vtočená) apod. U dětí školního věku není vzácností vbočený palec, který vyžaduje rychlé a komplexní řešení.
Proč nenosit boty „po někom“
Plochá noha může mít hned několik příčin vzniku. „Něco je dáno rodinnou dispozicí, někdy může dojít ke zhoršení kvality vaziva vlivem hormonálních změn při přidružených nemocech nebo při podvýživě. Nepřispívá tomu jistě nepřiměřená fyzická zátěž nebo nošení nekvalitní obuvi. Jistý podíl má i obezita,“ vysvětluje Lucie Hanzlíková, ortopedka na Poliklinice Budějovická MEDICON.
A jak je to s používáním papuček na doma, na které panují různé odlišné názory? „Doma dítěti spíše hrozí pád a úraz na hladkých površích, takže z tohoto důvodu papučky ano. Na klenbu to nemá nijak zásadní vliv,“ říká lékařka. Kvalita dětských přezůvek je ale vesměs špatná a nebezpečné boty se prodávají nejen v tržnicích.
MUDr. Švejdová upozorňuje na to, že plochá noha po čase bolí, pokud je namáhána. „Dítě si stěžuje i na bolesti bérců a lýtek po delší chůzi. Další komplikací je bolest kolenních kloubů a bederní páteře v dospělosti.“
Jak podpořit zdravý vývoj dětské nohy
- Již v kojeneckém věku je vhodné věnovat nožičkám dostatečnou pozornost. Dětem v tomto věku zásadně neobouváme botičky. Při přebalování nožky zlehka masírujeme včetně jednotlivých prstíků, vždy sledujeme reakci dítěte, zda se mu to líbí, či ne.
- Když se dítě začne pokoušet o první krůčky, pořídíme mu „capáčky“, botičky či návleky s měkkou spodní částí, aby se noha mohla lépe seznámit a komunikovat s terénem a naučila se základní krok.
- V době, kdy již dítě plynule běhá, doporučujeme botičku, která dobře obemkne patu, má prostornou špičku, měkkou podrážku (není pravidlem ani u obuvi, která se vydává za zdravotní!), cca 1 cm nadměrek (nejlépe zkusit postavit dítě na vyndanou stélku z boty). Svršek by měl být z prodyšného materiálu.
- Ale ani v „obutém“ období nezapomínáme na rozvoj nožky: vytvoříme v bytě improvizovanou překážkovou dráhu, kterou dítě zdolává naboso, stimulujeme nožky masáží, rozvíjíme obratnost nohy – sbírání předmětů, malování nohou. Po měkkém terénu můžeme i venku trénovat chůzi na boso.
- Od 3–4 let posilujeme nohu stojem a poskoky na jedné noze. Výborné jsou procházky lesem a nejen po cestách. Chůze po kládách, přelézání větví je pro dítě zábava a zároveň i velká tělocvična.
- Ve školním věku, kdy děti začínají sportovat, doporučuji vyšetření funkce nohy, protože pro nožku, která není zcela zdravá, představují doskokové sporty, sporty prováděné na boso (bojová umění, gymnastika apod.) či sporty s neadekvátním množstvím tréninků (4–5× týdně) relativně velké riziko přetížení, úrazů a komplikací.
Děti jsou nevhodným sportem opotřebované,
upozorňuje olympijský lékař Jaroslav Větvička. - Obecně není doporučováno nošení bot z druhé ruky – vzhledem k velkému množství vad nožiček je velká pravděpodobnost, že bota bude určitým způsobem deformována.
Doporučení dle MUDr. Kateřiny Švejdové
Nosit boty obráceně pravou na levé skutečně nepomůže. Co tedy?
V případě zjištění ploché nohy u dětí (a po individuálním zhodnocení tvaru chodidla, klenby, osy končetin a po přihlédnutí k dalším případným diagnózám pacienta), ortoped předepíše speciální dětské ortopedické vložky, které jsou protetikem vytvořeny dítěti na míru. „Mění se co půl roku, terapie trvá asi dva roky. Účinek závisí na spolupráci pacienta, rodiny. Úspěšnost bývá většinou dobrá, ale vždy hraje roli také vrozené postavení kloubů dolních končetin, elasticita vaziva, sportovní zátěž, obezita atd.,“ vysvětluje Lucie Hanzlíková.
Doporučení k prevenci a nápravě ploché nohy u dětí
- Chození na boso po přírodním nerovném terénu.
- Trénování chůze po špičkách, po patách.
- Kvalitní obuv: na delší trasy pružná podrážka s pevnější patou, kožená stélka, bota poddajná, která se přizpůsobí noze, ne noha botě.
- V případě, že je problém komplexnější a vyžaduje fyzioterapii, volí případně fyzioterapeut konkrétní cviky individuálně.
Doporučení dle MUDr. Lucie Hanzlíkové
Lékařská praxe jde dopředu a různá lékařská doporučení se v průběhu doby mění. Kateřina Švejdová s úsměvem vzpomíná na doporučení nosit boty obráceně pravou na levé, jak se ještě v sedmdesátých letech na některých pracovištích radilo při vtáčení špiček navnitř. Nelze však ale ani říci, že od všech cviků se v současné době ustoupilo. „Většina cviků přežívá do současné doby. Samy o sobě nejsou nesmyslné, ale na druhou stranu se nedá předpokládat, že sbíráním kapesníčků vyléčíme plochonoží, pokud má dítě málo přirozeného pohybu, eventuálně nevhodné ortopedické stélky do bot. Je třeba klást důraz na komplexní pojetí léčby!“
Dostatek pestrého pohybu je základ
V současné době je již na internetu relativně velké množství námětů na cvičení. MUDr. Švejdová doporučuje například www.cviceni-je-hra.cz. Z publikací doporučuje knihu Christiana Larsena Zdravé nohy pro vaše dítě či Dítě od hlavy až k patě v pohybu od Renate Lauperové. Na prvním místě však zdůrazňuje dostatek pestrého pohybu a zavedení cvičení do denního režimu. „Dítě může stát při čistění zubů na jedné noze či v krabici s oblázky, při oblékání kalhot a ponožek ho také nenecháme od určitého věku sedět, ale může stát a trénovat tak stabilitu stoje na jedné noze a podobně.“
Je třeba si také uvědomit, že necvičíme jen nohu. „Noha je součástí těla a většina svalových řetězců spojuje tělo s nohou. Trénujeme nejen cit v noze (sbírání předmětů, chůze po oblázcích), ale i mohutné svaly udržující podélnou klenbu a správné nastavení kolena a pánve, a tady je nejpodstatnějším cvikem chůze ve všech jejich variantách. Komplexní a náročnější tréninkovou sestavou je cvičení na nestabilních plochách, kterému se již věnují některá sportovní zařízení a mateřská centra. Jde o cvičení na balančních čočkách, úsečích apod. Nestabilní plochy se snaží nahradit pohyb dítěte v terénu, tak jak si ho přirozeně v přírodě užívali naši předkové,“ doporučuje Kateřina Švejdová.
Zajímalo nás, zda se může plochá noha objevit v průběhu života i u dospělého, který měl předtím klenbu správně vyvinutou. „Ano, může. Většinou je to spojeno s věkem, s hormonálními změnami, z nejrůznějších příčin dojde ke ztrátě elasticity drobných vazů, které jsou zodpovědné za pružnost a pevnost klenby. Opět hraje roli genetická predispozice a celoživotní zatěžování a obouvání nohy. Změny klenby mohou nastat také v důsledku poúrazových stavů nebo například při nestejné délce končetin jako kompenzace, ať už je příčina zkratu končetiny jakákoli,“ vysvětluje Lucie Hanzlíková.
Odborná spolupráce:
MUDr. Kateřina Švejdová, neurolog a rehabilitační lékař, certifikovaný podiatr
V současnosti působí na privátní rehabilitační a podiatrické ambulanci Praha 10, Petrovice, www.rehaktiv.cz. Po studiu 1. LK UK v Praze působila na Neurologické klinice VFN a 1. LF UK v Praze, v r. 2001 získala atestaci z neurologie, v r. 2010 atestaci z rehabilitačního lékařství (FLBR). V r. 2015 absolvovala Certifikovaný podiatrický kurz pro lékaře pořádaný ČPS. Je lektorkou metodiky SM system (tj. rehabilitační metodika vypracovaná českým ortopedem MUDr. R. Smíškem), je členkou České podiatrické společnosti. Věnuje se komplexní léčbě pohybového aparátu dětí i dospělých.
MUDr. Lucie Hanzlíková, ortoped
Vystudovala LF Univerzity Palackého v Olomouci. Působí jako ortoped na Poliklinice Budějovická MEDICON, Praha 4 (www.poliklinika-budejovicka.cz), kde se věnuje celému spektru běžné ortopedické ambulantní praxe, zaměřuje se zejména na dětskou ortopedii.
