„Rakovina zásadně mění kvalitu života nemocných i jejich partnerů. Diagnóza a následná léčba přinášejí nejen fyzické změny, ale i psychické a emocionální výzvy, které mohou negativně ovlivnit partnerské vztahy a intimní spojení,“ říká předsedkyně Výboru Hlasu onkologických pacientů Petra Adámková.
Co se dozvíte v článku
Mezi pacienty a pacientkami toto téma významně rezonuje, jak ukazují průzkumy i vlastní zkušenosti jak lékařů, tak samotných nemocných. Vztahy se jim rozpadají. Častěji pak v případě, kdy onemocní žena. Oproti vztahům, kde je pacientem muž, až sedmkrát častěji. „Žena chrání přístav, zatímco muž opouští potápějící se loď,“ podotkla lékařka Jana Halámková na akci Survivorship day – Den onkopacientů.
Nemoc obnažila chybějící empatii
Své o tom ví Veronika Blahuta, které lékaři diagnostikovali rakovinu prsu. Brzy na to se jí začal hroutit vztah, o kterém si vždy myslela, že obstojí i v těch nejtěžších časech. Manžel se nedokázal dívat, jak jí ubývá sil a jak se mění její tělo. Z krásné a energické ženy se nevyhnutelně stala pacientka.
Byl to pomalý, ale neodvratný konec jejího manželství. Místo podpory a blízkosti přišly výčitky, odstup, mlčení. Nemoc ale obnažila všechno, co už asi dávno chybělo – empatie, přijetí a skutečné partnerství.
A tak Veronika zůstala sama s malým synem, s tělem zasaženým chemoterapií a s otázkami o budoucnosti. Naštěstí ji to nezlomilo. Našla oporu v projektu Bellis – mladé ženy s rakovinou prsu. Pomohla jí také psycholožka, díky níž začala znovu přijímat sama sebe a našla sílu.
„V jednom odborném článku se psalo, že zatímco žena chrání přístav, muž opouští potápějící se loď. To asi o něčem svědčí,“ zmiňuje onkoložka Jana Halámková.
Jak pečovat o vztah? Stačí vlastně málo
O vztahy je potřeba pečovat, stejně jako se staráme například o květiny. Ty bez naší péče také uvadají a chřadnou. „Když si člověk koupí květinu, má z ní radost, dá ji na okno, ona krásně voní. Raduje se z ní i druhý den, třetí… A čtvrtý? Kytka ja unavenější, už není tak čerstvá a tolik nevoní. S naším vztahem je to stejné. Musíme o něj denně pečovat. Když se nestaráme, necháme ho být, tak je pak unavený. Přitom vlastně stačí ráno říct: Měj se hezky, těším se na tebe. A večer si dát pusu,“ radí psychoterapeutka Zuzana Peterová.
U onkologických pacientů ovšem do hry vstupují další věci, jako jsou léčba, zákroky na těle, mastektomie u žen s rakovinou prsu, hormonální léčba, která vede ke změnám chování pacientek i sexuálního chování. „To podle výzkumu nepostihuje jen pacientky s gynekologickými nádory, jak by se dalo čekat, ale více než 70 procent pacientů s kolorektálním karcinomem a například 50 procent pacientek, které prodělaly transplantaci kostní dřeně. Tam je třeba poměrně překvapující,“ uvedla doktorka Halámková.
Kdy je čas řešit sexualitu?
Mohlo by se zdát, že se sexualitou nejvíce souvisí gynekologické diagnózy, nicméně jak bylo řečeno, téma je to pro všechny pacienty a lékaře. Ti by ho měli naťuknout hned na začátku, jakkoliv se může zdát, že nejde o tak důležitou věc.
V prvních dnech po určení diagnózy může jít navíc všechno poměrně ráz na ráz. „V České republice je dostupnost léčby neuvěřitelná, na operaci se čeká pár dní, například v Anglii jsou to i tři, čtyři měsíce. Chápeme, že je to pro pacientku rychlé,“ uvádí onkogynekolog Michael Halaška.
Jinak se samozřejmě k tématu přistupuje u mladých žen a jinak u pacientek seniorského věku. „Ani v tomto případě bych to ale nepodceňoval, protože podle statistik z domovů důchodců víme, že i tam probíhá sexuální aktivita ve 30 až 40 procentech. Ale samozřejmě jiná důležitost to bude u pacientky, které je osmdesát, a jiná pro čtyřicetiletou,“ říká Halaška.
Šli byste na vyšetření, které by ukázalo pravděpodobnost onemocnění srdce nebo rakoviny?
Fertilita je tématem
Jedním z témat, kterým se lékaři musí věnovat, je fertilita – zachování plodnosti. Tedy zda a jak je možné, především u pacientek, ale samozřejmě i u pacientů, zachovat možnost mít v budoucnu děti. Ale i naopak. U žen do 50 let by se měli zmínit i o nechtěném otěhotnění. I to se totiž může stát. Pokud žena podstupuje chemoterapii, je samozřejmě šance otěhotnět nižší, ale stále existuje. A pak je to podle lékaře překvapení pro všechny.
„Další skupinou jsou pacientky s radioterapií. Dělá se u karcinomů děložního hrdla. Žena ji podstupuje šest, sedm týdnů a dochází k tomu, že pochva se může slepit. Pokud nedochází k dilataci, může to být i nevratné. Pak pacientka přijde k nám a může opravdu být pozdě,“ popisuje onkogynekolog.
Léčba dopadá na tělo a psychiku
Léčba rakoviny, včetně chemoterapie, radioterapie a chirurgických zákroků, může u pacientů způsobit řadu fyzických změn, které ovlivňují sexuální funkce. U žen může dojít k vaginální suchosti, bolestivému styku či hormonálním změnám. U mužů naopak k impotenci (erektilní dysfunkci) nebo snížené sexuální touze. Tyto změny často vedou k velké frustraci a pocitu ztráty vlastní identity.
Téměř se vším se ovšem dá něco dělat. Například sexshop Růžový slon školí své zaměstnance i tak, aby uměli poradit i v těchto případech. „Můžeme doporučit spoustu věcí. Víme, že každý člověk přichází se svým problémem a snažíme se pomoci. Existují lubrikanty speciálně vyvinuté, aby nedráždily, aby hydratovaly. Máme dilatátory, které mohou pomoci právě při srůstech nebo při bolestivém sexu. Jsou pomůcky, které se používají v páru, kdy třeba není možné dosáhnout erekce,“ vyjmenovává Lucie Slováčková z obchodu Růžový slon.
Onkologické onemocnění také často negativně ovlivňuje i samotné vnímání vlastního těla. Jizvy po operacích, ztráta vlasů nebo změny hmotnosti mohou vést k nízkému sebevědomí a pocitu neatraktivity až beznaděje. Tyto nepříjemné zdravotní potíže mohou způsobit, že se pacient zcela stáhne z intimních vztahů a vyhýbá se jakékoliv sexuální aktivitě. Pak může být na místě psychoterapie nebo sdílení zkušeností s ostatními pacienty.
Odborná podpora pacientů chybí
Jak upozorňuje Hlas onkologických pacientů, nemocní často postrádají také dostatečné informace a podporu, která se týká sexuálních problémů spojených s onkologickým onemocněním.
„Zdravotnický personál se mnohdy zaměřuje především na léčbu samotné nemoci, přičemž otázky intimity a narušení rolí v partnerském vztahu zůstávají opomíjené. Tento nedostatek informací může vést pak k prohloubení pocitu izolace a beznaděje. Zapojení psychologů a sexuologů do péče o onkologické pacienty proto může výrazně pomoci při řešení intimních problémů,“ uzavírá místopředsedkyně HOP Michaela Tůmová.
