Zřejmě nejčastější je sběr šípků. Zatímco část kuchařů doporučuje sbírat šípky ještě předtím, než přijdou mrazy, jiní tvrdí, že právě plody přešlé mrazem jsou nejlepší surovinou pro přípravu šípkové omáčky.
Mráz roztrhá buňky, v nichž je voda, a ze šípku lze pak bez problémů vymačkat šťávu bez jadérek a chloupků, a to pouhým stlačením plodů, což je docela praktické. Působení mrazů se v minulosti také často využívalo při sběru mišpulí, jejichž chuť v době zralosti není zrovna příjemná, po přemrznutí jsou ale na přípravu marmelád nebo kompotů mnohem vhodnější, neboť jsou prostě sladší.
Přečtěte si také:
Nenechte se oklamat, kupujte jen skutečná povidla. Nebo si je snadno udělejte doma
To samé platí pro sběr plodů trnky, které jsou stejně jako mišpule nepříjemně trpké, což mráz částečně eliminuje. Dalším příkladem plodů naší přírody jsou pak jedlé jeřabiny – i ty jsou působením mrazu na chuť příjemnější.
Vliv mrazu se ostatně využívá i při výrobě ledových vín, v tomto případě se hrozny zpracovávají ještě zmrzlé. To je důležité i proto, že mráz, který naruší strukturu buněk, může v plodech způsobit rozvoj nežádoucích organismů, například plísní, a také částečnou degradaci plodu.
Do omáček ano, rovnou jíst ne
Přemrzlé plody je tak třeba co nejdříve, a v domácnostech zejména, tepelně zpracovat a nevyužívat je k přímé konzumaci. Výsledkem pak mohou být omáčky, marmelády, povidla nebo různé kompoty, což se může hlavně v dnešní době vysokých cen potravin a zároveň malé dostupnosti produktů z výše uvedených plodů mnoha spotřebitelům hodit. Všechny totiž obsahují kromě vitamínu C, jehož podíl se tepelným zpracováním dost sníží, celou řadu pro člověka prospěšných látek.
Sbíráte šípky a děláte z nich marmeládu nebo omáčku?
To, co platí pro výše uvedené plody z přírody, ale neplatí pro „klasické“ ovoce, jako jsou jablka, hrušky, broskve, švestky a další člověkem vyšlechtěné produkty.
Jejich sběr po mrazech se naopak nedoporučuje, také proto, že v pozdně podzimním a zimním období jsou již tyto plody daleko za dobou své zralosti a jejich degradace včetně rozvoje plísní je u nich v pokročilejším stadiu než u šípků a podobných drobných plodů.
Mráz švestky nespálí
Většina ovocných stromů sice krátkodobě vydrží teploty mírně pod bodem mrazu, a některé, podle typu odrůdy, až do zhruba −5 stupňů Celsia, avšak jen po dobu několika hodin. Mrazem přešlá jablka navíc nevydrží po rozmrznutí ani při skladování.
Na druhou stranu se v minulosti využíval mráz třeba při sklizni švestek – ty totiž po prvních mrazech opadaly, což usnadňovalo jejich sběr, který ovšem musel nastat bezprostředně poté a za podmínky, že mráz nebyl nijak silný.
Tak či tak, důsledky působení mrazu nelze srovnávat s procesem lyofilizace, tedy sušení potravin (tedy i ovoce) mrazem, což by mohlo někoho napadnout. Principem lyofilizace je totiž společné působení extrémně nízké teploty spolu s tlakem, což je dnes hojně využívaná metoda, která v takto zpracovaných produktech skutečně zachovává drtivou většinu vitamínů a minerálů, včetně původní chuti a barvy.
Toho ovšem přírodními procesy nelze dosáhnout. Co se pak týká skladování ovoce, nejnižší teploty dlouhodobě vydrží hrušky, a to až −1 stupeň Celsia (mimo jiné proto, že jsou sladší), veškeré další ovoce je ale třeba ve sklepě nebo v jiných, k tomu vhodných prostorách, skladovat v teplotách nad nulou.
Přes zimu nevytápěná obydlí a různé rekreační chaty tudíž nemusí být pro skladování ovoce dobrou volbou, neboť když příslušné místnosti vymrznou, zničí nízké teploty i naskladněné zásoby.
