Jedenadvacetiletý Ivan Denisov je Evropan, měšťák každým coulem, což je patrné z jeho chování i oblékání. Vždyť také vyrůstal v nejbohatším městě Ruska, v Moskvě. Z města je také šestadvacetiletá Maria Belykh, která by ale od Ivana k sobě domů jela vlakem dva dny. Pochází z Novokuzněcku, půlmilionového města v Kemerovské oblasti na Sibiři. Více než ve městě vyrůstala ale v horách pohoří Altaje, které se svým otcem, sibiřským boxerem, často překračovala. Nevynechala ani vrchol nejvyšší hory Altaje, Běluchu (4506 m).
Ivan se k snowboardcrossu dostal poměrně přirozenou cestou – nejprve lyžoval, poté zkusil snowboard. Zpočátku jezdil rychlý slalom, pak ho zlákal freestyle a nakonec se zbláznil do nejmladší disciplíny snowboardingu, tedy zmíněného snowboardcrossu. Profesionálně závodí teprve rok, vyhrává moskevské přebory, soutěže v Petrohradě a v současné době získává body i v závodech pohárů FIS. Chtěl by to pochopitelně dotáhnout co nejdál, jeho vzorem je Američan Shaun Palmer.
Marianin příběh je trochu jiný: Ke snowboardu mě přivedl kamarád. Řekl mi, že v jednom obchodě prodávají veškeré snowboardové vybavení za 6200 rublů. Byla to přesně částka, kterou jsem měla našetřenou na zimní hory. Tři noci jsem nespala a pak jsem se rozhodla, že tento sport, který zatím není na Sibiři příliš rozjetý, vyzkouším a prkno i další výbavu jsem si koupila.
Maria ve snowboardcrossu získala druhé místo na Mistrovství Ruska a páté v Evropě.
Úroveň snowparku v Rejdicích byla příjemným překvapením
S Marií a Ivanem jsem se potkala v Praze po soutěži FIS Evropský pohár ve snowboardcrossu, který se jel v neděli 1. března 2009 v Rejdicích na pomezí Jizerských hor a Krkonoš. V České republice to byla jejich první zastávka, ale mimo Rusko jezdí často, nejvíce do Francie, Rakouska, Norska, Bulharska a Švýcarska – tady prý mají nejlepší tratě a celkovou organizaci závodů.
Právě organizace vázla dle Ivana v Rejdicích nejvíce. Před závodem byla spousta nejasností v tom, s jakou figurou se začne. Často se to také měnilo. Jeden den se začalo s jednou figurou, druhý den s jinou atd. Byl tam třeba moment, kdy jsme hodinu nevěděli, co se bude dít. V této chvíli nevím, co mám dělat. Láká mne trochu si zatrénovat, jenže to bych se vyčerpal a na druhou stranu přicházím čekáním o formu.
Marii vadilo něco trochu jiného. To, že někde něco neklapne, bývá na soutěžích časté, není to nic mimořádného. Já jsem, co se týče soutěžení, zkušenější než Ivan, takže bych měla trochu jiné výtky. Při závodě se pozdě objevovaly výsledky a nebyly tedy jasné informace, kdo jak jel, což je v crossu problém, protože pak nevím, zda si můžu dovolit trochu riskovat, nebo zda mám jet na jistotu. Ve srovnání s jinými zeměmi, kde se jakákoliv změna hlásí v několika jazycích, tady byl problém i s angličtinou.
Pak, trochu na obranu rejdické organizace s úsměvem dodala, že skvěle to funguje snad jen ve Švýcarsku. Nicméně by se do Rejdic moc ráda vrátila. Ne tolik závodit, jako spíš si jen tak zajezdit. Samotným místem byla přímo nadšená a přiznala, že rozhodně čekala horší podmínky.Věděla jsem, že vaše hory jsou, ve srovnání s těmi, které běžně navštěvuji, nízké. Ale úroveň snowparku v Rejdicích byla příjemným překvapením. Je to sice menší středisko, ale velmi dobře vybavené. Navíc napadlo dost sněhu, a na tom také velmi záleží.
Maria se na Sibiř dostane až v dubnu
Závodnická sezona začíná v listopadu a končí začátkem dubna. Potom mají několik měsíců na to, aby se viděli s rodinou. Ivan se domů dostane častěji, pochází přece jen z Moskvy, kde díky individuálnímu plánu studuje management a organizaci. Zato Maria se domů na Sibiř dostane opravdu až v dubnu. Vystudováno už má – je inženýrka – jak jinak než v oboru hutnictví, vždyť Novokuzněck je jedno z nejvýznamnějších ruských těžařských měst.
Jejich cesty, oblečení a vše kolem závodění sponzoruje sám šéf týmu, který tímto sportem žije. Výplatu jako takovou ovšem nedostávají. Ivanova máma má studio dekorativních závěsů a záclon v Moskvě a Ivan jí, když má volno, pomáhá například s prodejem.
Maria je i ve svém volnu na sněhu, vyučuje snowboarding. Klientela je různá, jak začátečníci, tak zkušenější, kteří se chtějí zlepšovat.
Nezáleží ovšem na ní, jakou skupinu dostane na starost.
V Rusku je to jízda!
V zimě teplota běžně klesne i pod čtyřicet stupňů pod nulou. Velká zima? To je omyl, my máme suchý mráz, takže se to dá srovnat například s minus deseti stupni ve Francii. Spíš je důležitá výška hor, když jedu do dvoutisícovek, obléknu se jinak, než třeba tady v Krkonoších,
dodala Maria.
Obliba snowboardingu v Rusku stále narůstá. Naopak v Evropě cítím spíše odliv. Je to nejspíš tím, že vznikly nové disciplíny pro lyžaře. Tzv. new school – lyžování, které ti dává mnohem větší svobodu, tedy to, co lidi dříve táhlo na snowboard. Technologie lyží umožňuje volný pohyb v hlubokém sněhu. V Evropě vznikly snowparky, které ti umožňují vyřádit se na snowboardu a lidi to teď zkoušejí i na lyžích,
vysvětlila mi Maria a Ivan dodal: V Rusku snowparky nemáme, nebo jen výjimečně. Například cross se u nás trénovat vůbec nedá. A když už, tak to stejně vyjde dráž než v Evropě.
Oba se shodli, že pro free ride, tedy volnou jízdu, by mi doporučili Kavkaz. Na hotely bych tam měla zapomenout. Mnohem levnější a naprosto typické je pronajmutí si domu nějakého místního. Rodiny se běžně sestěhovávají k sobě a u sebe v prázdném bytě, a to s naprostou důvěrou, nechají turisty bydlet. Noc si účtují okolo tří až pěti set rublů za osobu.
Ceny ski pasů se různí, ale rozhodně vyjdou levněji než v Alpách. Nejčastěji patnáct až dvacet eur za den.
Pokud pro vás nejsou peníze problém, nabízí se ještě jedna lákavá možnost: heliski. Helikoptéra s vámi vyletí nad oblaka a vy si můžete užít dlouhou a neuvěřitelně adrenalinovou jízdu ve volném terénu.
Jenže, co laviny?
Zážitek z jízdy panenským sněhem sebou nese i značná rizika lavin. Pokud jste se zbláznili do freeridu, musíte mít v ruských horách průvodce a pochopitelně dodržovat určitá pravidla. Nicméně další protilavinová opatření jsou teprve v začátcích. Hodně lidí zde zemřelo, aniž by vědělo, že nějaká opatření vůbec existují.
Maria si myslí, že je na lavinu teoreticky dobře připravená. Co by ovšem dělala, pokud by ji lavina zastihla? Pokusí se zůstat klidná a bude bojovat. Pak už je to prý vůle boží.
