Vyplynulo to z výsledků projektu „FOOD – stravování zaměstnanců ve světle vývoje ekonomiky“, který je součástí širšího programu EU týkající se podpory zdravého stravování. ČR byla přitom jedinou postkomunistickou zemí, která byla součástí průzkumu zahrnujícího 4612 zaměstnanců kromě naší země také v Belgii, Francii, Itálii, Španělsku a Švédsku.
Češi na rozdíl od jiných neobědvají
Ve všech zmiňovaných zemích, kromě ČR, přitom každý den obědvá 70 až 80 procent zaměstnanců, u nás však pouze zhruba polovina zaměstnanců, přičemž podíl pravidelně obědvajících se v období let 2010 až 2014 nijak nezvýšil.
Otázkou přitom je, jestli si zaměstnanci v ČR spíše drží své dřívější návyky neobědvat, nebo je k takovému řešení tlačí zaměstnavatelé. A také, zda jsme u nás předběhli dobu. Z výzkumu totiž vyplývá, že i v zahraničí jen v uvedeném období klesl počet každodenně obědvajících zaměstnanců v průměru zhruba o pět procent, tedy asi o procento za rok. Tak či tak není zcela jistě vynechání oběda zrovna pozitivním stravovacím trendem, pakliže vycházíme z názoru, podle kterého by měl člověk jíst pravidelně pětkrát denně a právě oběd by měl být hlavním denním jídlem.
Přečtěte si: 10 mýtů o tloustnutí – Snídani můžeme klidně vynechat
Nejvíc ze všech zemí volíme fast foody
Ještě větší rozdíly mezi ČR a „zbytkem“ EU vyšly v průzkumu prostředí, ve kterém zaměstnanci obědvají. Zatímco u nás jde více než 70 procent zaměstnanců na oběd pokud možno do co nejbližší restaurace, tedy mimo prostředí, ve kterém pracují, ve všech ostatních zemích je nejčastějším prostředím pro oběd přímo podnik, ve kterém pracují. Výjimkou je Švédsko, kde obědvalo ještě v roce 2010 mimo pracoviště v restauracích téměř 60 procent zaměstnanců, nicméně v práci se již tehdy stravovalo téměř 27 procent zaměstnanců a v současné době více než 46 procent zaměstnanců.
U nás vzrostl v uvedeném období počet zaměstnanců pravidelně obědvajících v práci z osmi na 12 procent a je několikanásobně nižší než v ostatních sledovaných zemích (od 24,6 procenta v Itálii do zmiňovaných 46,2 procenta ve Švédsku).
V ČR je kromě toho ze všech sledovaných zemí nejvyšší podíl obědvání ve fast foodech, opět většinou několikanásobně vyšší než v zahraničí. V roce 2010 činil podle výsledků šetření téměř 12 procent, v letošním roce klesl na devět procent. V četnosti obědvání ve fast foodech se naší zemi blíží pouze Španělsko (7,2 procenta), nikde jinde nedosahuje tento podíl ani čtyř procent.
Každý vidí důvod jinde
Důvodem četnost stravování v restauracích či jídelnách v ČR je podle společnosti Endered, která tento týden výsledky stravovacích trendů zaměstnanců vybraných zemí EU prezentovala, finanční výhodnost našich stravenek. Jejich obvyklá hodnota totiž odpovídá až 90 procentům ceny poledního menu, zatímco například ve Francii činí průměrná hodnota stravenky 35 až 60 procent ceny obědů. Něco na tom asi bude – je ale vhodné vědět, že společnost Endered vydává stravenky Ticket Restaurant, takže má na dobré image stravenek svůj podnikatelský zájem.
K tématu: Chodili byste na obědy i bez stravenek?
Osobně se ale domnívám, že se na nevhodných stravovacích návycích zaměstnanců v ČR (málo času na oběd, nemožnost využít k obědům vyčleněných prostor v rámci pracoviště) podílí především nízká kultura zaměstnavatelů působících v naší zemi. Investice do podnikatelsky nevyužitých prostor typu někdejších závodních jídelen je zcela jistě částí podnikatelů vnímána jako neekonomická, a pakliže by zaměstnavatel zajišťoval pro své zaměstnance dodávky obědů, přidělává si tím starosti. Daleko pohodlnější je jednou měsíčně vydat zaměstnancům blok stravenek. Také nízký počet pravidelně obědvajících zaměstnanců v naší zemi je spíše požadavkem zaměstnavatele na potřebu dokončit nějaký úkol, než vlastním rozhodnutím zaměstnance nejít na oběd. Navíc celá řada lidí šetří na výdajích za stravu, což je samozřejmě i oběd.
To nicméně v praxi znamená, že se zaměstnavatelé v ČR, minimálně z nějaké části, podílí na nesprávných stravovacích návycích nemalé části populace a tedy i na riziku nemocí, které z dlouhodobě špatných stravovacích návyků vyplývají. Jistě ne pro všechny, ale určitě pro většinu zaměstnavatelů je stravování jejich zaměstnanců problém, jehož význam je podceňován.
