Hádejte, kdo je nejčastějším nositelem náhlých, bezúčelných, opakujících se pohybů, eventuálně i nesmyslných zvuků v klientele manželského poradce? Odpovíte-li žena, zavrtím hlavou. Odpovíte-li muž, řeknu ne a pomyslím si „přihořívá“. „Takže děti?“ zeptáte se. Ano, chlapci školního věku. Pravda, občas se takto – třeba v souvislosti s rodinnou terapií – objeví i mladík či slečna nezvládající školní stres. Typický tikající je chlapec mezi mlýnskými kameny rodičovského rozvodového boje… obvykle mimo jiné i o něho samotného. Pokud jej rodiče vláčejí již k několikátému znalci lidských duší, nejlépe jde-li o majitele kulatého, znaleckého razítka, je možno tik předpokládat. Není nejhorší, co se může stát. Když se rodiče přetahují o dítě, hrozně mu tím škodí.
Z čeho všeho lze mít tik
Dívek se zmíněným pohybovým handicapem je přece jen – i v rozvodové litici – méně. Autor tohoto článku býval nezkušeným dítkem v časech prezidenta Antonína Zápotockého – virtuóza na harmoniku a prognostika stability tehdejší měny. Tedy československé koruny, které ještě den před realizací znehodnocení úspor nehrozila měnová reforma. Dodnes před sebou vidím známou mých prarodičů. Ta jim za doprovodu velmi nápadné tikové produkce doprovázené zakoktáním vyprávěla, jak se zoufale snažila udat „staré“ peníze. V poslední chvíli sehnala již jen bramborový salát. Co do tiku jsem se s ní naštěstí neztotožnil, ale asociace „bramborový salát – měnová reforma“ je dodnes pevná.
V séniu se o mne tik občas pokouší. To když slyším, že jsme národem sexuálních predátorů, zvrhlíků a perverzníků. Přesněji jak často se v rozvodovém boji objeví matčino podezření na sexuální zneužití dívky (obvykle přec starší tří let) rozvádějícím se tátou. Mluvil jsem o tom se zkušeným právníkem. Děl: „To si tak neberte. Je to jenom rozvodový folklor.“ Děkuji pěkně, zejména pokud křivě obviněný neputuje do Strážnice, ale je střežen ve vazbě.
Tiky nejsou schválnost
Z uvedeného vyplývá: tikové reakce se obvykle nevyskytují a zcela jistě nezhoršují ve chvílích pohody, v klidném, stabilním prostředí, tam, kde neprožíváme nebo u jiných osob nevnímáme stres.
Tikům předchází nutkání k jejich provedení. To je po tiku následováno uvolněním vnitřního napětí. Tiky mohou být přechodně potlačeny vůlí. Při delším zadržování onoho projevu bývá vnitřní napětí nesnesitelné. Nedokážeme jej potlačovat. Dochází k tzv. rebound fenoménu, tj. intenzivnímu „výbuchu“ nashromážděných tikových projevů.
Nejedná se o zlozvyky, které by se daly kázeňsky postihnout. Nemocný je nedělá schválně.
Přechodná tiková porucha
Není tik jako tik. Nejběžnějším onemocněním způsobujícím tiky je tzv. přechodná tiková porucha. V určité, řekněme subjektivně vypjaté době po jistý čas postihuje víc než čtvrtinu školáků. Prognóza je poměrně dobrá. Jde-li o zmíněnou poruchu, a ne jen o ojedinělý stresový exces, měla by trvat déle než čtyři týdny, ale poté obvykle brzy zmizí.
Závažnější formy tikové problematiky dělíme na pohybové (motorické) a zvukové (vokální). Obě skupiny je možno dále diferencovat dle míry jejich složitosti na tiky prosté a komplexní.
Někteří nemocní své tiky skrývají. Maskují je v rámci zdánlivě účelných činností, například po tikovém potřásaní (přesněji trhnutí) hlavou si začnou upravovat účes. Maskovací pohyby skrývající tik mají název parakineze. Ty je nutno odlišit od jiných.
Jednoduché pohybové tiky
Bývají to poměrně rychle probíhající pohyby připomínající varianty mrkání, vyplazování jazyka, trhání hlavou, nohama, rukama. Méně časté bývají pomalejší jako by kroutivé pohyby. Namátkou tzv. vyvalení oči, otvírání úst, mlaskání, skřípání zubů v bdělém stavu. Poměrně častý neurotický příznak – kroucení chomáčku vlasů – sám o sobě tik není. Někdy v něj ale po čase může přejít.
Složité pohybové tiky
Reprezentují je složitější, jako by cílevědomé pohyby – ohmatávání, manipulace s různými předměty, poplácávání, někdy dokonce i údery, poskoky, různé varianty dřepů.
Kdysi jsem se setkal s mužem se zálibou v jakémsi pohybově erotickém, heteroerotickém harašení. Občas dostal od kýženě „oťapkávané“ facku. Jednou u symbolické facky ženskou ručkou nezůstalo. Manžel oné dámy se obrátil na ROH. Pokud nevíte, co tato zkratka znamenala, dím na vaši adresu rčení „mladost-radost“ a špitám „byly to odbory“. Výsledek šetření odborářů byl tehdy na zásah stranické organizace tzv. zameten pod koberec. Onen pán „dobrovolně“, tj. chtě nechtě, odešel z podniku na roční brigádu do dolů. Zda mu pobyt v uhelné sloji pomohl, to nevím. Do dolů dnes již nepůjdete, leč nemalé problémy mohou nastat v souvislosti s dvěma podtypy komplexně pohybových tiků:
- kopropraxie – neslušná gesta, naznačování manipulace s pohlavními orgány, jejich ohmatávání či vystavování
- echopraxie – napodobování pohybů jiné osoby. Obvykle okolí připomíná jakousi vulgární parodii
Snadné to nebudete mít, ani pokud vaše chování charakterizují poměrně nápadné zvukové tiky.
Prosté zvukové tiky
Jsou to poměrně jednoduché, nelibé zvuky, považované leckdy za neslušné. Podstatnější problémy nedělá posmrkávání ani excesivní odkašlávání. Horší to je, pokud se týče tiků typu chrochtání, popískávání, houkání, krkání.
Komplexní zvukové tiky
Zde jde o slova, o jejich spojení nebo využití části slov. Rozlišují se tři podtypy komplexních zvukových tiků.
Koprolalie je vykřikování neslušných, velmi vulgárních i urážlivých výrazů na veřejnosti. Zde platí „nomen omen“: „ koprolit“ je zkamenělý výkal. Takříkajíc „již staří Řekové“ znali slovo kopros – výkal. Slovo laló sdělovalo „já mluvím, já říkám“. Spojíte-li obě, lze mluvit o nemoci zvané koprolalie. Častěji se vyskytuje u chlapců než u dívek. Vulgárně mluvit, tím méně křičet dotyčný postižený nechce. Stydí se za to. Není tzv. sprosťák. Na druhé straně existují sociální subkultury, v nichž se mylně zdá, že jde o klan koprolálů.
Výčet neobvyklých tiků doplní palilálie – opakování vlastních slov nebo jejich částí. Dále echolalie – opakování slov jiných lidí. Zde jde jen o jakoby prázdná slova. Není to tzv. papouškování názorů jiného člověka.
Galerie: 10 pozic, které zastaví škytavku
