Spisovatel a novinář se ve svých 45 letech zastřelil přímo v redakci a nikdo moc nechápal proč. Přispěla k tomu snad sebevražda jeho první ženy Kaji, která před lety podlehla střelnému zranění v Norsku? Rudolf Těsnohlídek (1882–1928) se z této události nikdy nevzpamatoval a trpěl depresemi.
Den po jeho smrti zemřela i jeho třetí žena Olga, která dobrovolný odchod ze světa svého muže zřejmě neunesla.
Smrt na svatební cestě
Rudolf Těsnohlídek se narodil v Čáslavi v rodině drobného zemědělce a pohodného, který vykonával podřadnou a společnosti potřebnou, leč odsuzovanou činnost odklízení mrtvých zvířat a odpadků, případně zabíjení toulavých psů a koček.
Rudolf i jeho další čtyři sourozenci se tak odmalička setkávali se smrtí i odvrácenou stranou života, což citlivá duše umělecky založeného Rudolfa špatně nesla. Pochopení nalezl u své milované matky, která příznivě ovlivnila jeho další vztahy k ženám. Bohužel však brzy zemřela a už v mládí utrpěl další velkou ztrátu, když se před jeho očima utopil jeho kamarád Fíla Weber, což si Rudolf do konce života vyčítal.
Vystudoval gymnázium a poté odešel do Prahy na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Studium nedokončil, ale pohyboval se v kruhu mladých umělců kolem S. K. Neumanna a stýkal se s rodinou zesnulého kamaráda Webera. Skrze tyto kontakty se seznámil se svou pozdější manželkou Jindrou Kopeckou, s níž sdílel nadšení pro literaturu. Oba se věnovali tvůrčímu psaní a Jindra si nechávala říkat Kaja. V roce 1905 se vzali, ale jejich manželství bohužel netrvalo dlouho.
Ještě téhož roku na svatební cestě v Norsku Kaja tragicky zahynula poté, co ji zasáhla rána z vlastního dámského revolveru, který nosila na řetízku. Nebylo jasné, zda šlo o sebevraždu, či nešťastnou náhodu, ale pozdější pitva zjistila, že Kaja trpěla tuberkulózou v posledním stádiu.
Rudolf Těsnohlídek se z této události nikdy nevzpamatoval, ačkoli se dalším vztahům nevyhýbal. Už o rok později měl románek s manželkou S. K. Neumanna Boženou Hodačovou, kterou přemlouval, aby s ním odjela do Brna. Pracoval tam totiž v časopise Moravský kraj, poté nastoupil do redakce Lidových novin. V roce 1909 se znovu oženil. Vzal si Annu Kutilovou, s níž zplodil svého jediného potomka, syna Milana. V roce 1912 se stal válečným dopisovatelem v Albánii a v Srbsku se seznámil s doktorem Navrátilem, s nímž mu nakonec žena utekla. A tak brzy došlo na rozvod.
Tradice vánočních stromků na náměstí
Další roky žil Rudolf v Bílovicích nad Svitavou, kde se věnoval převážně psaní. A právě tam došlo k zajímavé osudové události, která se stala výzvou pro založení tradice rozsvícení vánočních stromků se sbírkou na pomoc dětem bez domova podle vzoru severských zemí, k nimž měl Těsnohlídek blízko.
Krátce před Štědrým dnem, 22. prosince 1919, našli s kamarády, malířem Františkem Koudelkou a úředníkem Josefem Tesařem, v lese promrzlé sedmnáctiměsíční dítě, děvčátko Lidušku, kterého se chtěla jeho matka zbavit. Rudolf Těsnohlídek měl silné sociální cítění a událost jím otřásla. Rozhodl se něco udělat. Právě díky němu dnes rozsvěcujeme stromky na náměstích před Vánocemi.
Vznikla tradice charitativních sbírek pro opuštěné děti spojené s rozsvěcováním vánočních stromků v mnoha městech. Poprvé byl takzvaný Vánoční strom republiky rozsvícen v Brně 13. prosince 1924 na náměstí Svobody. Vše doprovázel kulturní program a vybírání peněz na opuštěné děti. O pět let později tak mohl být díky vybraným penězům otevřen v Brně-Žabovřeskách dětský domov Dagmar. Ve stejném roce, kdy byl otevřen dětský domov, se Rudolf Těsnohlídek potřetí oženil a vzal si Olgu Zámečníkovou, která měla za sebou těžký rozvod.
Střelba v redakci
Duševní stav Rudolfa Těnohlídka se ale v následujících letech velice zhoršoval a začal trpět nejen depresemi, ale i paranoiou a halucinacemi. Měl strach, že přijde o místo v Lidových novinách, a v lednu roku 1928 se právě tam chtěl zastřelit, ale střelbu přežil. Zemřel krátce nato v nemocnici.
Den po jeho smrti ho následovala žena Olga, která se doma otrávila svítiplynem. Další zklamání v lásce už neunesla a o její sebevraždě nikdo nepochyboval. Oběma se dostalo cti společného pohřbu 16. ledna 1928 v Brně.
To, jakými věcmi se trápil a jak hluboce depresivní byl, pomohla lidem částečně pochopit až sbírka Rozbitý stůl, která vyšla několik let po jeho smrti.
Zdroje: iRozhlas.cz; lidovky.cz; stoplusjednicka.cz