Jarka Kohoutová z Lýsek je normální jedenačtyřicetiletá žena, s dvěmi téměř odrostlými syny. Na loňskou dovolenou se těšila možná právě proto, že s nimi s manželem tentokrát synové středoškoláci nepojedou. A plánovala si, jak to bude krásné, jako za mlada, když ještě děti nebyly a oni měli všechen čas jen pro sebe. „A nebavili jsme se jen o tom, kdo co vyzvedne a kdo co zařídí. Ale trávili jsme noci milováním a povídáním třeba o tom, jestli existuje Bůh,“ vzpomíná.
I proto se vydali s mužem do Řecka, na menší romantický ostrov. „Jenže jsme se z něj vraceli jako dva úplně cizí lidé, kteří se těší na to, až budou mít za sebou rozvod,“ vypráví s povzdechem. A tak to také bylo: ještě v říjnu soudce vyhověl jejich žádosti o rozvod a protože se na všem dokázali hladce dohodnout, Vánoce už trávili každý v jiném bytě a po svém.
„Co se na dovolené stalo? Vlastně nic tak zásadního. Jen jsem zjistila, že zatímco já chci jít do muzea a pak na projížďku lodí a potom na večeři a pak se milovat, manžel se sháněl jen po baru, kde bude televize s Eurosoportem. Nezajímalo ho nic a já ani moje nové šaty, účes a nalakované nehty už vůbec ne. Najednou mi prostě došlo, že vlastně žiju vedle cizího člověka, kterému nerozumím a co hůř – kterému rozumět nechci a už mi neimponuje,“ vysvětluje. A došlo jí, že takto strávit zbytek života nechce.
„Lhala bych, kdybych řekla, že si teď, rok poté, na manžela nevzpomenu a že jsem úplně spokojená s tím, že žiju sama. Osmnáct let manželství jen tak nevymažete. Ale ta dovolená mi pomohla pochopit, jak chci a nechci žít dál. A že nejde být s někým, s kým jste jen ze zvyku a jinak si vlastně nemáte co dát,“ vysvětluje, proč její první kroky vedly po dovolené k právničce.
Začátek konce
Podle psychologů je tento příběh naprosto typickým obrázkem, jak velmi často dovolená končí. Psychologové a právníci pak mají v září přeplněno. „Máme plno lidí se vztahovými problémy vždycky na sklonku léta. A pak o Vánocích. To jsou krizové momenty v životě páru, kdy ti dva mají na sebe hodně času a slibují si od toho toho příliš mnoho,“ říká psycholog Jan Svoboda.
Lidé se totiž na dovolenou až příliš těší a čekají od dovolené v páru cosi velkolepého. A pak se ukáže, že to nevyšlo. Respektive: že je to spíš naopak. Že se s partnerem hádají, o to kam jít, jak strávit volno, jak utratit peníze. A že si spolu nerozumí, nemají si co říct a že vlastně vůbec nechápou, proč s tím „cizím“ člověkem ještě jsou. Dovolená zkrátka častokrát zafunguje jako katalyzátor vztahu a umocní a uspíší rozpad tam, kde je k němu již dlouho nakročeno.
„V takové chvíli lidé hledají viníka toho, že dovolená nevyšla podle jejich představ a snů. A je jasné, že je jím ten, kdo je právě nejblíž, tedy manžel, manželka,“ míní Svoboda. A také mají čas začít tak jako Jaroslava Kohoutová přemýšlet, jestli a zda vůbec má smysl kráčet s tímto partnerem dál.To ostatně potvrzuje i statistika soudů. V září a říjnu řeší dvojnásobek podaných žádostí o rozvod, než kdykoliv jindy během roku.
Nečekejte od dovolené zázraky
Co s tím? Nečekat od dovolené zázraky. A všechno zlé, co se během dovolené stane, řešit nejdřív dva měsíce poté. „Tedy s chladnou hlavou. A až do podzimu zapomenout, že existují rozvody,“ dodává psycholog. Případně se rychle objednat do manželské poradny, kde jsou odborníci, kteří pomohou manželskou krizi překonat.
Jenže ani páry, které jsou právě zamilované, si nemohou být jisté, že jejich vztah přežije dovolenou. Není náhodou, že v Česku kdysi vznikl film s Libuší Šafránkovou a Josefem Abrahámem v hlavní roli, s názvem Svatební cesta do svatého Jiljí. Dovolená se tu stala testem, zda vztah vydrží. A testem také je. Naplno se ukáže, zda se ti dva k sobě hodí a zda unesou čtyřiadvacetihodinovou přítomnost toho druhého. Včetně vstávání, kdy člověk nemá šanci se namalovat, navonět, obléknout do něčeho slušivého. A včetně situací, kdy se partnerovi udělá třeba špatně z houbové smaženice a půl dovolené prozvrací. To unesou jen páry se skutečně dobrým základem pro manželství.
Dovolená není relax
Dovolená je totiž podle psychologů vysoký stresový faktor. Nikoliv relax. Je to zátěžová situace se vším všudy, protože je člověk vytržený ze svého přirozeného prostředí, musí se namáhat, snášet leckdy nepohodlí cestování, nepřízeň počasí i třeba osudu, v případě zatoulaných kufrů na letišti. A v takovou chvíli se nikdo nezvládne přetvařovat a sladce usmívat. Naopak. Na povrch vyplouvají dlouho neřešené věci a to, na co člověk v běhu všedních dní raději zapomene, protože nemá čas to řešit. Jenže o dovolené dlouho neřešená nespokojenost rychle vybublá na povrch. Byť pod záminkou špatného odbočení na výletě: „Kam to jedeš? Ty sis nevšimla,že jsme už dávno měli odbočit? Ty jsi asi úplně pitomá…“
Dalším důvodem letních krizí jsou hormony. Je teplo, krásně, lidé se odhalují a je běžné, že se kdekdo bláznivě zamiluje jinde. A nevěra je na světě. „To je stále ještě dobré, protože letní pomatení smyslů se dá v psychologické poradně dobře zvládnout. Takové epizodky nemají delší trvání než ty dva týdny romantiky. Jen se s tím člověk nesmí svěřit partnerovi, pak se dá manželství snadno zachránit,“ říká psycholožka Jana Dobřichová.
A stát se to může komukoliv. Nikdo není imunní, ani ten, kdo miluje svého partnera už léta a nemá důvod ho měnit. Obrana je podle odborníků jediná: nemalovat si, že dovolená bude úžasná. Brát co je, takový je život. Někdy se daří a někdy ne. A po zvlášť nevydařené dovolené dřív než k právníkům zamířit za odborníky na lidskou duši. Mohou leccos zachránit. Za vztekem na partnera se totiž může skrývat i jen vlastní nepřiznaná bezradnost nad nevyvíjející se kariérou či podobný vlastní problém.
Autorka je redaktorkou MF Dnes
